O sushi jsem se asi poprvé doslechla na kreslení. Pak od kolegyně a pak jsem si ho udělala. O tom jsem tu už psala: Pátek v Praze. Jednou jsem na něm byla v Praze ve Flóře (obchoďák). Už tehdy jsem chtěla vyzkoušet running sushi. Zaplatíte vysokou fixní částku a můžete ochutnat cokoliv, co kolem vás pojede po běžícím pásu. Můžete sníst, co se do vás vejde a je tam spousta různých věcí. Ale můžete tam být jen dvě hodiny. A já jsem pochopitelně moc zvědavá. Řekla jsem si, že to bude jako odměna za projekt do CSR Akademie a taky jedině v pátek jsme skončili dostatečně brzy, abych se tam dostala před pátou hodinou večer. Od pěti je to totiž ještě o stovku dražší.
Pásy jsou vlastně dva – v tom horním jsou teplé potraviny a v tom spodním studené. Radši jím nejprve teplé jídlo a slané a až později studené a sladké, tak jsem se podle toho zařídila. Na talířku vypadajícím jako podšálek je vždycky jenom malinkatá porce, třeba tři krevety v pálivé omáčce. No, ty byly výborné. Mňam, krevety mám ráda. Vzala jsem si je asi třikrát. Jen jsem nepřišla na to, jak je jíst elegantně. Podle mého názoru se musí oloupat a to je pak od nich člověk celý zalepený.
Zrovna tak jsem se olizovala po kuřecím mase na kari omáčce. Na talířku bylo také pár fazolových lusků a malých mrkviček. To byla taková lahůdka. Umět to taky takhle udělat! Naproti tomu takové tmavší maso mě příliš nezaujalo. Omáčka u něj byla ucházející, ale jinak jsem ani nepoznala, jestli je to hovězí. Zajímavý byl také pytlíček z jakéhosi těsta, který vypadal jako kožený měšec na peníze jen v hodně malé variantě a byl plněný směsí, která připomínala vietnamské závitky. Obalovaným kusem ryby jsem pohrdla, protože na smažené si moc nepotrpím. I když jsem byla zvědavá, co se skrývá uvnitř. Takových kousků tam bylo více. Jedny připomínaly rybí prsty, jiné měly tvar válečku a další si už ani nepamatuju. Balíček alobalu skrýval kousek kukuřice. Zajímavě vypadala i kulička obalená v sezamu, ale na tu už taky nedošlo. Zato kulička v kokosu byla naplněna překvapivě vláčnou makovou náplní tak trochu připomínající pudink. Ta byla skutečně lahodná. Měla jsem jen jednu, ale byla to opravdová delikatesa. Málem bych zapomněla na dvě taštičky z listového těsta plněné ani nevím čím. Možná jsem je neochutnala, i když si je tak dobře pamatuju.
Ve studeném pásu mě zaujaly plátky nudliček čehosi zeleného. Vypadalo to jako zelný salát, ale asi to byly mořské řasy (možná wakame?), ale rozhodně to bylo hnusné – tedy pro moje chuťové buňky. Saláty mám ráda spíše kyselé, nebo kyseloslané, sladké ne. I zelí nejím sladké, takže tohle byla jediná věc, která mi nechutnala. Bylo tu především sushi. Tři malinkaté kousíčky – jeden s lososem, další s ředkví a třetí s okurkou nebo avokádem, zkrátka barevně každý jiný. Nebo jeden větší obalený v oranžovém kaviáru. S tím byla trochu potíž jak při namáčení do sójové omáčky s rozmíchaným wasabi křenem, tak i při jídle. Do pusy se to vešlo, ale trochu to byl boj. Na jiném talířku byly dva střední kousky, každý obalený v kaviáru jiné barvy. Občas kolem projížděla hromádka rýže přikrytá kusem lososa, avokáda nebo nějaké bílé ryby, která mi nechutnala. Zajímavé je, že tu rýži připravují tak, že se dá pěkně chytit hůlkama, namočit do té sojovky a sníst. Málem bych zapomněla na malé krevetky (nebo nějak jiné zvířátko), které se loupaly a namáčely do sójové omáčky, kostku něčeho jako tavený sýr.
Z toho, co jsem si nevzala a přitom si to pamatuji, můžu zmínit zelný salát (nebo to tak aspoň vypadalo), mističku pálivé omáčky typu harrisa ale takové polotekuté a s červenými kousky – u Číňanů je běžně k dispozici a pálí jak oheň – kousky zázvoru nakládaného tak, aby byl růžový. Pokud vím, dělá se to umělým barvivem a moc se mi tento způsob nelíbí.
Jídla se možná tak trošku obměňují, protože večer k nám přijela miska plná bílé tekutiny. Zvědavě jsme ji ulovili a potvrdil se můj odhad, že by to mohlo být kokosové mléko. Vespod byly malé kuličky želatiny, jejichž smysl nám unikal. Ve stejném typu misek se nacházel jakýsi čokoládový pudink. A v jiných tři kousky litchi kompotu ve šťávě. To byla taková lahůdka, že jsem si je ulovila hned dvakrát. A ještě tam byl úúúúžasný dezert z listového těsta s něčím připomínajícím pudink uvnitř. Bylo to sladké a velice lahodné. Navrchu to bylo posypáno oříšky nebo něčím podobným.
Pásy jsou vlastně dva – v tom horním jsou teplé potraviny a v tom spodním studené. Radši jím nejprve teplé jídlo a slané a až později studené a sladké, tak jsem se podle toho zařídila. Na talířku vypadajícím jako podšálek je vždycky jenom malinkatá porce, třeba tři krevety v pálivé omáčce. No, ty byly výborné. Mňam, krevety mám ráda. Vzala jsem si je asi třikrát. Jen jsem nepřišla na to, jak je jíst elegantně. Podle mého názoru se musí oloupat a to je pak od nich člověk celý zalepený.
Zrovna tak jsem se olizovala po kuřecím mase na kari omáčce. Na talířku bylo také pár fazolových lusků a malých mrkviček. To byla taková lahůdka. Umět to taky takhle udělat! Naproti tomu takové tmavší maso mě příliš nezaujalo. Omáčka u něj byla ucházející, ale jinak jsem ani nepoznala, jestli je to hovězí. Zajímavý byl také pytlíček z jakéhosi těsta, který vypadal jako kožený měšec na peníze jen v hodně malé variantě a byl plněný směsí, která připomínala vietnamské závitky. Obalovaným kusem ryby jsem pohrdla, protože na smažené si moc nepotrpím. I když jsem byla zvědavá, co se skrývá uvnitř. Takových kousků tam bylo více. Jedny připomínaly rybí prsty, jiné měly tvar válečku a další si už ani nepamatuju. Balíček alobalu skrýval kousek kukuřice. Zajímavě vypadala i kulička obalená v sezamu, ale na tu už taky nedošlo. Zato kulička v kokosu byla naplněna překvapivě vláčnou makovou náplní tak trochu připomínající pudink. Ta byla skutečně lahodná. Měla jsem jen jednu, ale byla to opravdová delikatesa. Málem bych zapomněla na dvě taštičky z listového těsta plněné ani nevím čím. Možná jsem je neochutnala, i když si je tak dobře pamatuju.
Ve studeném pásu mě zaujaly plátky nudliček čehosi zeleného. Vypadalo to jako zelný salát, ale asi to byly mořské řasy (možná wakame?), ale rozhodně to bylo hnusné – tedy pro moje chuťové buňky. Saláty mám ráda spíše kyselé, nebo kyseloslané, sladké ne. I zelí nejím sladké, takže tohle byla jediná věc, která mi nechutnala. Bylo tu především sushi. Tři malinkaté kousíčky – jeden s lososem, další s ředkví a třetí s okurkou nebo avokádem, zkrátka barevně každý jiný. Nebo jeden větší obalený v oranžovém kaviáru. S tím byla trochu potíž jak při namáčení do sójové omáčky s rozmíchaným wasabi křenem, tak i při jídle. Do pusy se to vešlo, ale trochu to byl boj. Na jiném talířku byly dva střední kousky, každý obalený v kaviáru jiné barvy. Občas kolem projížděla hromádka rýže přikrytá kusem lososa, avokáda nebo nějaké bílé ryby, která mi nechutnala. Zajímavé je, že tu rýži připravují tak, že se dá pěkně chytit hůlkama, namočit do té sojovky a sníst. Málem bych zapomněla na malé krevetky (nebo nějak jiné zvířátko), které se loupaly a namáčely do sójové omáčky, kostku něčeho jako tavený sýr.
Z toho, co jsem si nevzala a přitom si to pamatuji, můžu zmínit zelný salát (nebo to tak aspoň vypadalo), mističku pálivé omáčky typu harrisa ale takové polotekuté a s červenými kousky – u Číňanů je běžně k dispozici a pálí jak oheň – kousky zázvoru nakládaného tak, aby byl růžový. Pokud vím, dělá se to umělým barvivem a moc se mi tento způsob nelíbí.
Jídla se možná tak trošku obměňují, protože večer k nám přijela miska plná bílé tekutiny. Zvědavě jsme ji ulovili a potvrdil se můj odhad, že by to mohlo být kokosové mléko. Vespod byly malé kuličky želatiny, jejichž smysl nám unikal. Ve stejném typu misek se nacházel jakýsi čokoládový pudink. A v jiných tři kousky litchi kompotu ve šťávě. To byla taková lahůdka, že jsem si je ulovila hned dvakrát. A ještě tam byl úúúúžasný dezert z listového těsta s něčím připomínajícím pudink uvnitř. Bylo to sladké a velice lahodné. Navrchu to bylo posypáno oříšky nebo něčím podobným.
2 komentáře:
No ještě že je člověk všežravec a může pak splácat všechno možné dohromady. Kolik taková všehochuť stojí?
Tři nebo čtyři stovky, záleží na tom, v kolik hodin přijdeš. Ale vzhledem k tomu, že asi nejlevnější sushi (12 kousíčků) tě stojí stovku, nevyjde to nakonec vůbec špatně. Jen to nesmíš dělat často. ;-)
Okomentovat