Angelika právě zažívá nejhorší období bídy, potlouká se po ulici a pozoruje nenáviděného mnicha Béchera. Vtom se objeví trpaslík Barcarol a odvede ji na hřbitov Neviňátek mezi nejrůznější chátru, prý tvoří pětinu Paříže.
Angelika svou krásou hned okouzlí Egypťana Rodogona, ale také banditu Rošťáka, který má vskutku odpudivý vzhled. Angelika netouží po ničem jiném, než po smrti onoho mnicha. Žádný problém, slibuje Rošťák, ale mnich nakonec umře leknutím, protože mu Joffrey na hranici sliboval, že se do měsíce a do dne potkají na pravdě Boží.
S trochou snahy a pár radama od Dřevěnýho zadka, ochranou od Rošťáka, se Markýza andělů, jak jí říkají, brzy stává populární. Může se procházet kdekoliv chce a nikdo si nedovolí zkřivit jí jediný vlásek. Pochopitelně získá také nové výrazy do slovníku a za nevěru je třeba Rošťáka fláknout po hlavě, aby si uvědomil, co se nedělá.
Angelika je zvědavá na své děti, které nechala u sestry Hortenzie, jenže ta už nebydlí tam, co dřív. A děti u sebe stejně neměla. Naštěstí jeden ze sousedů ví, kde bydlí služebná Barbe a ta zase Angelice prozradí ke které kojné dali její děti. Když vidí, jak u paní Mavautové živoří: Florimond se schovával v boudě za psem a nahé šestiměsíční dítě leželo v bedně ve stáji zabalené v hadru a dostávalo jenom mléko od krávy, které mu potají dávala nějaká dívenka. A tak si je Angelika vzala do Nesleské věže, kde se jim říkalo andílci, zloději pro ně kradli mléko a všechno bylo v nejlepším pořádku, dokud se nestrhla velká bitva mezi Rodogonem a Rošťákem, při které udělal Desgrez, nyní policista, velký zátah na tuto část chudiny a spoustu jich pozavíral či nechal pověsit.
Angelika se společně s dalšími ženami dostala do Châteletu, jenže vězení bylo plné, takže všichni měli jít na zmrskání a pak do Všeobecné nemocnice, což je místo pro chudinu. Obojímu se náhodou Angelika vyhne, ale pak zjistí, že Florimonda má Honza Hnůj, který děti buď prodává, nebo používá jako obětinu, a malého koupili cikáni. Angelika musí své děti zachránit a zajistit jim jídlo a teplo. A protože se nedá nic dělat, zabije hlavního zloducha Velkého Korzára, ani sám Desgrez tomu později nemůže uvěřit.
Angelika začne pracovat v hostinci, a když se jí začne trochu dařit, zastaví se za Dřevěným zadkem a platí mu „výpalné“, aby bylo zřejmé, že na kamarády nezapomněla. Za to dostává svobodu, což je v podsvětí poměrně neobvyklé.
Když zjistí, že její kolega kuchtík má po otci patent na výrobu čokolády, napadají ji samé smělé plány na podnikání.
Angelika se potkává s roztomilým romantikem, který jí tvrdí, že je vítr. Později se ukáže, že je to básník Špína, kterého už nějakou dobu hledá Desgrez, protože básník popisuje vztah krále a jeho milenky a zveřejňuje.
Všechny vypadá docela dobře, než se u Angeliky v hostinci objeví maskovaní šlechtici dost blízcí králi. Byli opilí jako slívy, osahávali Linota (kluka, kterého Angelika zachránila od Honzy Hnoje) a pak ho probodli mečem. Nakonec zapálili hospodu, a tak je Angelika zase na ulici. Jak jen se jim dostat na kobylku, jak pomstít chudáka kluka?
Čeho se páni ode dvora nejvíc bojí? Básniček odhalujících pravdu. A tak se každý den objeví nová, každý den nové jméno vraha. Nakonec poslední tři jména nejsou zveřejněna. Výměnou za pamflety dostane Angelika peníze a patent na čokoládu.
A tak pět let po smrti svého milovaného muže otevírá paní Morensová vlastní kavárnu U španělské trpaslice, také má několik restaurací a hostinců a pár menších podniků typu „kočáry za pět sous“. S měšcem zlaťáků jde poděkovat panu Lucasovi, který jí pomohl, když tehdy při Joffreyově popravě na náměstí omdlela.
Princi de Condé, jenž vlastní zámek po Peyracovi – Beautreillis, se Angelika líbí, ale přitom říká: „Nikdy jsem nesváděl ženy. Pokládám za zbytečné dělat tolik cavyků, aby se dospělo k jedné a téže otázce: Chcete, nebo nechcete?“ (str. 129) Když hrají karty s velkýma sázkama, chce Angelika po princi tento zámek a on po ní, aby se stala jeho milenkou, když prohraje. Souhlasí. Vyhraje, ale já podezřívám prince, že to udělal schválně, že jí ten zámek chtěl darovat.
Na návštěvě u věštkyně Mauvoisinové se Françoise d'Aubigné Scarron de Maintenon dozví, že ji král bude milovat a dokonce se s ní ožení, což poněkud rozběsní Athénais de Rochechouart de Mortemart de Tonnay-Charente Françoise de Montespan , která se sama chce stát královou manželkou. Opilá věštkyně jí prozradí, že král ji bude milovat, ale nevezme si ji. I Angelice věští, že ji král bude milovat, ale ona jeho ne.
Angelika je v tuto chvíli rozhodnutá vzít si Filipa du Plessis de Bellière. Vydírání je jasné: Angelika dostane svatbu a Filip část majetků (je poněkud chudý) a skříňku s jedem. Molines, stále pracuje jako správce, radí Angelice, aby trvala na naplnění manželství – na dítěti. Hned po svatební noci odjel Filip do Versailles, ale Angelika je rozhodnutá vyrazit tam taky, i když ji nikdo nezval.
Žádné komentáře:
Okomentovat