Angelika je jméno latinského původu pocházející ze slova angelicus. Vykládá se jako „andělská“. Různé podoby jména jsou Angélique (francouzsky), Angela (německy), Angelica (italsky), Angélica (španělsky), Anželika (rusky), Angéla (maďarsky), Anděla (česky). U nás má svátek 11. března. (Mimochodem potěšilo mě, že mi letos jeden dobrý přítel popřál.)
Když si stěžuji, že je v Angelice příliš mnoho postav a moc se v nich neorientuji, ještě netuším, že v celé sérii jich je (alespoň podle Wikipedie) více než 1350. Naštěstí jsem brzy pochopila, že detailní seznámení se všemi není nezbytné. Postačí si poznamenat ty nejdůležitější a v průběhu čtení si zvykám, že neznám jména jednotlivých sloužících, vévodů a jejich milenek, protože se stejně objeví jen párkrát. Několik set postav je dokonce reálných. Například král Slunce Ludvík XIV., Bernard d’Andijos, Élisabeth d´Orléans d' Alencon, Anne (Rakouská) d' Autriche, kadeřník François Binet, policista Fraçois Desgrez, René Descartes, Nicolas Fouquet, Ninon de Lenclos, Jules Mazarin, Claude (Špína) Le Petit nebo Athénais de Rochechouart de Mortemart de Tonnay-Charente Françoise de Montespan...
Vyprávění začíná v roce 1645, kdy je Angelice osm let. Z čehož plyne, že se narodila roku 1637. Angelika je čtvrtým dítětem zchudlého barona Armanda de Ridoué de Sancé de Monteloup.
Angelika se ráda vydává za markýzu: hraje si s chlapci, třeba i pasáčkem svého otce Nicolasem, že jsou markýzové a ona se stane markýzkou, když se za ně vdá. Chlapci za ní poslušně chodí a následují ji kamkoliv se hne, i když třeba jednou vymyslí bláznivý výlet do Ameriky, který skončí v nedalekém klášteře. »„Jsem Angelika, vedu do války své andělíčky.“ A tak jí začali říkat malá Markýza andělů.« (str. 16)
Již v první knize je Angelice oznámen zájem hraběte Joffreye de Peyrac de Morens oženit se s ní. Ačkoliv je hrabě bohatý, děsí ji, že ji v podstatě prodali, neboť hrabě může mít zájem pouze o stříbrný důl, který dostane věnem. Navíc si má vzít někoho, koho nikdy neviděla, kromě toho se o něm říká, že je ošklivý a že je to Velký Kulhavec z Languedocu.
Joffrey jí zahrnuje dárečky, ale milostné hrátky od ní nevyžaduje, dokud sama nebude chtít. Jelikož je Angelika zvědavá, zajímá se, jak její muž „vyrábí zlato“ a co dalšího dělá ve své laboratoři. „Už jsem použil lecjaké způsoby, jak svést ženu, po níž jsem toužilo, ale nikdy mě ještě nenapadlo vzít si na pomoc matematiku.“ (str. 183)
Všechny problémy zaviní arcibiskup de Fontenac, který chce moc a od Joffrey chce vědět, jak vyrábět zlato, třeba z olova. Na výzvědy pošle svého vědce Béchera, ale to je neschopný patlal, který ani za mák nerozumí chemii a Joffreyovi pokusy pokládá za čarování pocházející od samotného ďábla. Ani Angeliky majordomus Clément Tonnel, kterého si přivezla z Poitou, není právě svatoušek. Ve skutečnosti je za mnoha potížemi také Angeliky zvědavost a sdělení tajemství Joffreyovi, to ona ukryla skříňku s jedem, jenž byl určen kardinálu Mazarinovi a mohl také posloužit k otrávení krále.
Na začátku druhé knihy se odehraje první setkání Angeliky s francouzským králem Ludvíkem XIV. a to v Saint-Jean-de-Luz. Král si bere španělskou princeznu, Angelika se spřátelí se vznešenou slečnou a Joffrey zmizí. V Paříži se Angelika od Fallota, manžela sestry Hortenzie, dozví, že byl zatčen na příkaz krále a převezen do Bastily, vězení pro aristokracii. Angelika hledá pomoc všude možně a jako by toho už tak nebylo dost, všechny majetky i dům v Paříži jsou jí zabaveny, v Louvru ji znásilní markýz de Vardes a králův bratr jí ukládá o život.
Fallot jí doporučí Desgreze a ten je od té doby v podstatě jediným člověkem, kterému může věřit. Mladý, chudý, nezkušený, ale velice schopný advokát dělá, co může, aby Joffrey dostal z vězení. Když to vypadá opravdu bídně, Desgrez poradí Angelice, aby zkusila jít za králem, ale ona je hrdá a tvrdá a krále spíš odradí a vyprovokuje. V podstatě připustí, že ho žere, že je na něm Joffrey nezávislý a přitom je tak bohatý a svobodný. Nepokořený. A nezávislý na králi, nic od něj nechce, jaká drzost!
Desgrezovi se podařilo vyvolat soudní proces, ale co je to platné, když jsou všichni podplacení a pro jistotu se objeví Joffreyova odvržená milenka z dřívějška Carmenchite de Mérecourt s mýdlem v puse, svléká se a předvádí, jak ji očaroval. Desgrez sice ví, že je to divadlo, ale nedají mu prostor to dokázat. Když se mluví o erotice a neřestech, které se údajně odehrávali v paláci Joffreye, „Delmas poznamenal, že tahle část výslechu se měla vést latinsky, ale Fallot de Sancé, který promluvil poprvé, odpověděl v dobrém úmyslu, že všichni v tomhle sále – kněží, mniši i jeptišky – latinsky rozumějí, a tak není proč se ostýchat kvůli cudným uším vojáků, strážných a halapartníků.“ (str. 229–230)
Joffrého odsoudili jako čaroděje k upálení, Fritze Hauera („výrobce zlata“) k oběšení a Maura Kouassi-Ba k doživotním galejím. Angelika, která během zapalování hranice omdlí, pak porodí svého druhého syna Cantora.
Angelika se ráda vydává za markýzu: hraje si s chlapci, třeba i pasáčkem svého otce Nicolasem, že jsou markýzové a ona se stane markýzkou, když se za ně vdá. Chlapci za ní poslušně chodí a následují ji kamkoliv se hne, i když třeba jednou vymyslí bláznivý výlet do Ameriky, který skončí v nedalekém klášteře. »„Jsem Angelika, vedu do války své andělíčky.“ A tak jí začali říkat malá Markýza andělů.« (str. 16)
Již v první knize je Angelice oznámen zájem hraběte Joffreye de Peyrac de Morens oženit se s ní. Ačkoliv je hrabě bohatý, děsí ji, že ji v podstatě prodali, neboť hrabě může mít zájem pouze o stříbrný důl, který dostane věnem. Navíc si má vzít někoho, koho nikdy neviděla, kromě toho se o něm říká, že je ošklivý a že je to Velký Kulhavec z Languedocu.
Joffrey jí zahrnuje dárečky, ale milostné hrátky od ní nevyžaduje, dokud sama nebude chtít. Jelikož je Angelika zvědavá, zajímá se, jak její muž „vyrábí zlato“ a co dalšího dělá ve své laboratoři. „Už jsem použil lecjaké způsoby, jak svést ženu, po níž jsem toužilo, ale nikdy mě ještě nenapadlo vzít si na pomoc matematiku.“ (str. 183)
Všechny problémy zaviní arcibiskup de Fontenac, který chce moc a od Joffrey chce vědět, jak vyrábět zlato, třeba z olova. Na výzvědy pošle svého vědce Béchera, ale to je neschopný patlal, který ani za mák nerozumí chemii a Joffreyovi pokusy pokládá za čarování pocházející od samotného ďábla. Ani Angeliky majordomus Clément Tonnel, kterého si přivezla z Poitou, není právě svatoušek. Ve skutečnosti je za mnoha potížemi také Angeliky zvědavost a sdělení tajemství Joffreyovi, to ona ukryla skříňku s jedem, jenž byl určen kardinálu Mazarinovi a mohl také posloužit k otrávení krále.
Na začátku druhé knihy se odehraje první setkání Angeliky s francouzským králem Ludvíkem XIV. a to v Saint-Jean-de-Luz. Král si bere španělskou princeznu, Angelika se spřátelí se vznešenou slečnou a Joffrey zmizí. V Paříži se Angelika od Fallota, manžela sestry Hortenzie, dozví, že byl zatčen na příkaz krále a převezen do Bastily, vězení pro aristokracii. Angelika hledá pomoc všude možně a jako by toho už tak nebylo dost, všechny majetky i dům v Paříži jsou jí zabaveny, v Louvru ji znásilní markýz de Vardes a králův bratr jí ukládá o život.
Fallot jí doporučí Desgreze a ten je od té doby v podstatě jediným člověkem, kterému může věřit. Mladý, chudý, nezkušený, ale velice schopný advokát dělá, co může, aby Joffrey dostal z vězení. Když to vypadá opravdu bídně, Desgrez poradí Angelice, aby zkusila jít za králem, ale ona je hrdá a tvrdá a krále spíš odradí a vyprovokuje. V podstatě připustí, že ho žere, že je na něm Joffrey nezávislý a přitom je tak bohatý a svobodný. Nepokořený. A nezávislý na králi, nic od něj nechce, jaká drzost!
Desgrezovi se podařilo vyvolat soudní proces, ale co je to platné, když jsou všichni podplacení a pro jistotu se objeví Joffreyova odvržená milenka z dřívějška Carmenchite de Mérecourt s mýdlem v puse, svléká se a předvádí, jak ji očaroval. Desgrez sice ví, že je to divadlo, ale nedají mu prostor to dokázat. Když se mluví o erotice a neřestech, které se údajně odehrávali v paláci Joffreye, „Delmas poznamenal, že tahle část výslechu se měla vést latinsky, ale Fallot de Sancé, který promluvil poprvé, odpověděl v dobrém úmyslu, že všichni v tomhle sále – kněží, mniši i jeptišky – latinsky rozumějí, a tak není proč se ostýchat kvůli cudným uším vojáků, strážných a halapartníků.“ (str. 229–230)
Joffrého odsoudili jako čaroděje k upálení, Fritze Hauera („výrobce zlata“) k oběšení a Maura Kouassi-Ba k doživotním galejím. Angelika, která během zapalování hranice omdlí, pak porodí svého druhého syna Cantora.
2 komentáře:
Ahoj, než převyprávění děje bych uvítala hlubší recenzi nebo srovnání s filmem. Tuším, že sama jsem se kdysi dočetla až k Angelice a králi. Pak v knihovně několik dílů chybělo a další jsem už nikdy nečetla... I tak díky za připomenutí:-)
Díky za komentář... právě jsem dost váhala, co napsat a co ne. Pro mě by bylo ideální mít článek jako čtenářský deník, čili komplet děj i s podrobnostma. Na druhou stranu chápu, že potenciálního čtenáře by to spíše odradilo, nebo dokonce zklamalo. Z jiného úhlu pohledu si zase říkám, kdo z mých čtenářů má opravdu v plánu přečíst celou sérii? Takže uvažuji o více článcích s dějem i bez něj. V plánu je, že dojde i na film. Jenže ten je prvně třeba někde sehnat a pak taky nevidět díly dřív než si je přečtu, takhle je to přeci jen tajemství, i když člověk už leccos tuší. Každopádně děkuji za komentář, je fajn vědět, kterým směrem se ubírat, a kam nikoliv.
Okomentovat