Vrchlabí

Předchozí články silvestrovského speciálu:

Silvestr na poslední chvíli – jak se to stalo, že jsem silvestra plánovala až 29. 12. 2014 

Vlakem do Krkonoš – cesta 

Předsilvestrovský večer: Bang! a Párty karty – popis dvou společenských her

Silvestr a jediná kamenná rozhledna v Krkonoších – jak jsem strávila poslední den roku 2014

Nový rok 2015 – jaký byl můj přechod ze starého roku do nového

Malba na stěně uvnitř

Ač to původně nemáme v plánu, dnešek tak nějak strávíme ve městě. Začalo to nejspíš tím, že jsem se pochlubila se svým blogem o vaření a rozhodli jsme se udělat hummus, buřty v černém pivu a tvarohový dort. Takže bylo potřeba koupit cizrnu, římský kmín, tahini (sezamovou pastu), tvaroh a další ingredience. Kdyby měli lilek, mohli bychom udělat ještě baba ganoush, i když je to dost podobné jídlo hummusu.

Nejdřív si chceme ve Vrchlabí zajít na menší obídek – na menší, protože jsme po silvestru ještě pořád přežraní, a obídek, protože než jsme se vybatolili z domu, už je zase poledne. Místo krátké zastávky zůstaneme v kavárně docela dlouho. Dům U Sedmi štítů s č. p. 159, v němž se nachází, je nejstarším dochovaným ve Vrchlabí. Je o něm i dokument České televize z roku 2008 Dům U sedmi lomenic. 

Objednané crêpes (palačinky) s kozím sýrem a špenátem, nebo mozzarelou a pršutem chvilku potrvají, a tak si zatím jdeme prohlédnout první patro chaloupky. Slouží tak trochu jako muzeum a jsou tam krásné malované stěny a strop. Jídlo je naprosto úžasné, mňam.

Za zmínku rozhodně stojí také záchody v tomto zařízení: zákaznice, které chtějí použít toaletu zde mají k dispozici nejen tekuté mýdlo a papírové ubrousky, ale také tužidlo na vlasy, hygienické potřeby, vatové tyčinky na uši, krém na ruce a možná ještě něco dalšího.

Vrchlabí se říká Vstupní brána Krkonoš. Má zhruba třináct tisíc obyvatel a dříve bylo jedním z nejvýznamnějších center varhanářství. Nad ním se tyčí Žalý, kam jsme před dvěma dny vystoupali. Z památek jsem si stihla prohlédnout jen kostel svatého Vavřince a to až večer před odjezdem. Tou dobou byl naštěstí právě otevřený a konala se nějaká mše.

Původní jednolodní gotický kostel pocházel ze 14. století. Na jeho místě vystavěl vrchlabský stavitel Eduard Zirm podle projektu pražského architekta Stephana Tragla v osmdesátých letech devatenáctého století v novogotickém stylu nový kostel. Děkanský chrám sv. Vavřince jáhna a mučedníka byl dokončen v roce 1889. Z původního kostela bylo do zvonice nového chrámu převzato také pět zvonů. Ty však byly postupně zabavovány jako surovina pro válečné účely, až byla roku 1942 věž zcela bez zvonů. V roce 2002 byly z výtěžku veřejné sbírky pořízeny tři nové kostelní zvony: sv. Vavřinec, sv. Anna a sv. Václav.

Po obědě navštívíme nějaké krámky se zdravou výživou či kořením. Hned si pořídím citronový pepř, který se dává do Petrova čekankového salátu, jenž bych si dnes znovu s chutí udělala, ale bohužel čekanku nemají. Citronový pepř obsahuje: bílý a černý pepř, citrónovou kůru, cibuli, bramborový škrob, sumah a cizrnovou (nejspíš překlep – má být citronovou) trávu. Když se podívám na internet, překvapí mě, že jej lze koupit od Antonína, Grešíka i JUSTu, já mám Davídkovo koření a asi je to to nejlepší. Více se o něm dozvíte v mém samostatném článku Citronový pepř. Myslím, že stojí za přečtení. ;-) Je krátkej.

Malba na stropě

Jak je mým dobrým (nebo špatným?) zvykem, pokecám v každém krámku s prodavačem či prodavačkou, a tak se pak jenom divíme, kam se celý den poděl. Zato ovšem získám cenné informace o tom, že ghí, dnes tolik populární ve zdravé výživě, je vlastně jenom přepuštěné máslo, ale není radno dělat ho jen tak naslepo. Paní prodavačce se jich takhle podařilo pár zlikvidovat, než si konečně přečetla návod a zjistila, že je potřeba normální máslo alespoň čtyři hodiny vařit ve vodní lázni. Upozorňuje nás, že je výhodnější koupit si normální cizrnu a nechat ji přes noc máčet, než si pořizovat konzervu se sterilovanou. Jinde se dozvím, že koření do salátu je lepší nechat chvíli máčet v oleji, aby ho krásně provonělo. Všechno to musím ještě vyzkoušet.

Na prohlídku města mi tak v podstatě nezbude čas. Jenom navštívím místní informační centrum, jehož kvalita je bohužel vcelku bídná. Mladá paní není ani moc ochotná, ani příjemná. Znalosti z regionu nemohu posoudit, neboť jsem ji požádala o papír na poznámky (o tom koření, ghí a tak) a zjištění, která Krakonošova bylinná je výhodnější – jestli ta větší nebo menší. Poněkud mě zaskočí, když mi odpoví: „Já nad tím takhle nikdy nepřemýšlela.“ Jak ji tedy slušně požádat, jestli by mi to vypočítala? Napadne mě hned několik možností, ale všechny jsou netaktní až urážlivé. Něco nakonec vymyslím, ale stejně si cenu na decilitr musím spočítat sama.

Krakonošova bylinná je směs bylin a koření, která údajně trochu připomíná becherovku. Pomáhá při zažívacích problémech. Obsahuje 35 % alkoholu. Ochranná známka je platná do 27. listopadu 2020, přihláška byla podána v roce 2000. Výrobcem je Likérka Nezdenice s. r. o., která začala vyrábět destiláty v roce 1922 a později výrobu rozšířila o likéry. Po znárodnění došlo k zastavení činnosti, která byla znovu obnovena v roce 1990. Léčivé byliny, koření a plody si sami zpracovávají na polotovary, maceráty, destiláty a kompozice, z nichž vyrábějí své produkty: Bylinná Lopeník 35% (krajový likér), Slovácká slivovice (50%), Aperitiv Promenáda (18%), Višeň (30%), Vodka (38%), Tuzemák (38%), Borovičková pálenka (38%), Meruňka (35%), Peprnomátový likér (25%), Režná (35%). Smutné je, že na svých stránkách nepíší právě o tom likéru, který jsem si zakoupila já. 

Přitom na lahvi je distributorem Milan Fiedler, který je vlastníkem té ochranné známky a také jsou na ní uvedené webovky nezdenické likérky. Koupila jsem láhev 0,7 litru a ve složení se dozvěděla, že obsahuje: líh, cukr, macerát a destilát z bylin a koření, aroma, barvivo – karamel. Zvědavě jsem jim napsala, proč už ji nemají v sortimentu. Na mou mailovou otázku reagovali ihned a dozvěděla jsem se, že se "jedná o Bylinnou Lopeník – stejný likér plníme pro našeho distributora v Krkonoších pod druhým názvem."

Vyberu si také pár pohledů a turistických vizitek, dám si razítka a už je čas jít nakoupit suroviny, ať máme z čeho vařit.

Večer se ještě pustíme do výroby vitráží. Můžete se podívat na samostatný článek Vitráž. Práce mi jde docela pěkně, ale přesto se jí budu věnovat ještě v následujících dnech.

Zdroje:

vlastní poznámky

http://www.hrady.cz/?OID=5124

http://brusinkovekralovstvi.cz/vyrobky.php?cis=95

http://www.likerkanezdenice.cz/nase-vyrobky