Ve čtvrtek 14. srpna jsme vyrazili na ostrůvek Pianosa. Byli jsme napnutí a nedočkaví. Za hodinovou plavbu lodí (+ to samé zpět) a vstup do národního parku se platí 29 €, a tak jsme se i trochu obávali, co za ty peníze uvidíme. Bude to stát za to?
A k tomu je ještě dobrý dát s nějakou „atrakci“ za dalších 15 €, díky čemuž se dostaneme na další část ostrova. Mají to chytře vymyšlený – za základní vstup si prohlídneme kousek ostrova, když si k tomu připlatíme za cyklovýlet, uvidíme další část, a při šnorchlování zase jiné okolí. Ještě je snad možná pěší procházka, ale teď nevím, jestli vůbec byla nějaká čtvrtá atrakce. Loď zpátky pojede v sedmnáct hodin a kdyby byly velké vlny, může kapitán vyhlásit odjezd už ve čtyři hodiny.
Ti, co nejsou zvědaví na ostrov, můžou se s námi svézt autobusem a pak si prohlížet město Marina del Campo, je tam například velké akvárium s různýma rybičkama. Někteří se chtějí nechat vysadit v sedle, kam jsme ve středu skoro dojeli na kolech, a odtamtud jdou do kempu.
V autobuse si píšu poznámky: Pianosa je součástí národního parku Toskánské souostroví, proto se k němu dá připlout jen jednou trasou a smí tam pouze minimum lodí. Dokonce ani se svou jachtou nesmíte poblíž zakotvit, jinak máte dost drahé parkovné.
Název ostrova je odvozen od slova pianura, což znamená rovina. Jak výstižné, ostrov je v podstatě placka – nejvyšší vrchol má pouhých 22 metrů. Má rozlohu 10 km2 a byl bohatě zalesněný, nyní jsou stromy spíš už jen u pobřeží, ale i tak mají důležitou funkci. Chrání půdu před zasolováním a jejím odnášením větrem do moře.
Kdybychom chtěli na ten krásně špičatý ostrov Monte Cristo, bylo by to ještě horší, protože tam může ještě míň lidí než na Pianosu, kam jich smí jen 200 denně, a tak se na Dantův ostrov dělá pořadník. Čekat můžete půl roku nebo rok, než na vás přijde řada.
Na Pianosu byl kdysi odklizen Agrippa, vnuk a adoptivní syn císaře Augusta, ale moc mu to nepomohlo, protože ho stejně zavraždili. Pro jistotu – aby se jednou nestal císařem. V 19. století tu byla věznice pro mafiány. Dělaly se tu různé experimenty, třeba že vězni bydleli ve svých pididomečcích, které ještě můžeme místy vidět, a obdělávali ostrov. Pak tu byl chvíli lazaret pro vězně nemocné tuberkulózou, protože se myslelo, že jim čistý vzduch dělá dobře. To sice ano, ale není pro ně dobré, že je slaný.
Dlouhodobě žije na ostrově asi jen pouhých deset obyvatel. Poslední – současný – experiment se snaží dobře se chovající vězně začlenit do společnosti tím, že obsluhují v místní kantýně. Prý tam můžeme vidět i chlapíka, co hodně připomíná toho ze Zelené míle. Vaří se tam asi 6 jídel, ale oběd musíme stihnout do 15, pak mají siestu jako na ostatních místech Itálie.
A teď už jen krátce: zastavíme na parkovišti, průvodce od nás vybere peníze a jde koupit lístky na loď. Za nějakou chvíli se vrátí s tím, že jsou velké vlny a kapitán oznámil, že dnes ani zítra nevyjede. Takže máme smůlu – Pianosa se pro nás letos nekoná. Ještě tomu nemůžeme uvěřit, když nám Petr navrhuje náhradní program. Potkal kapitána jakési české lodi a že by se dalo domluvit, že nás na ni vezme podívat. Tou dobou mi její jméno nic neříká. „Líbezná.“
Zdroje:
vlastní poznámky z deníku
A k tomu je ještě dobrý dát s nějakou „atrakci“ za dalších 15 €, díky čemuž se dostaneme na další část ostrova. Mají to chytře vymyšlený – za základní vstup si prohlídneme kousek ostrova, když si k tomu připlatíme za cyklovýlet, uvidíme další část, a při šnorchlování zase jiné okolí. Ještě je snad možná pěší procházka, ale teď nevím, jestli vůbec byla nějaká čtvrtá atrakce. Loď zpátky pojede v sedmnáct hodin a kdyby byly velké vlny, může kapitán vyhlásit odjezd už ve čtyři hodiny.
Ti, co nejsou zvědaví na ostrov, můžou se s námi svézt autobusem a pak si prohlížet město Marina del Campo, je tam například velké akvárium s různýma rybičkama. Někteří se chtějí nechat vysadit v sedle, kam jsme ve středu skoro dojeli na kolech, a odtamtud jdou do kempu.
V autobuse si píšu poznámky: Pianosa je součástí národního parku Toskánské souostroví, proto se k němu dá připlout jen jednou trasou a smí tam pouze minimum lodí. Dokonce ani se svou jachtou nesmíte poblíž zakotvit, jinak máte dost drahé parkovné.
Název ostrova je odvozen od slova pianura, což znamená rovina. Jak výstižné, ostrov je v podstatě placka – nejvyšší vrchol má pouhých 22 metrů. Má rozlohu 10 km2 a byl bohatě zalesněný, nyní jsou stromy spíš už jen u pobřeží, ale i tak mají důležitou funkci. Chrání půdu před zasolováním a jejím odnášením větrem do moře.
Kdybychom chtěli na ten krásně špičatý ostrov Monte Cristo, bylo by to ještě horší, protože tam může ještě míň lidí než na Pianosu, kam jich smí jen 200 denně, a tak se na Dantův ostrov dělá pořadník. Čekat můžete půl roku nebo rok, než na vás přijde řada.
Na Pianosu byl kdysi odklizen Agrippa, vnuk a adoptivní syn císaře Augusta, ale moc mu to nepomohlo, protože ho stejně zavraždili. Pro jistotu – aby se jednou nestal císařem. V 19. století tu byla věznice pro mafiány. Dělaly se tu různé experimenty, třeba že vězni bydleli ve svých pididomečcích, které ještě můžeme místy vidět, a obdělávali ostrov. Pak tu byl chvíli lazaret pro vězně nemocné tuberkulózou, protože se myslelo, že jim čistý vzduch dělá dobře. To sice ano, ale není pro ně dobré, že je slaný.
Dlouhodobě žije na ostrově asi jen pouhých deset obyvatel. Poslední – současný – experiment se snaží dobře se chovající vězně začlenit do společnosti tím, že obsluhují v místní kantýně. Prý tam můžeme vidět i chlapíka, co hodně připomíná toho ze Zelené míle. Vaří se tam asi 6 jídel, ale oběd musíme stihnout do 15, pak mají siestu jako na ostatních místech Itálie.
A teď už jen krátce: zastavíme na parkovišti, průvodce od nás vybere peníze a jde koupit lístky na loď. Za nějakou chvíli se vrátí s tím, že jsou velké vlny a kapitán oznámil, že dnes ani zítra nevyjede. Takže máme smůlu – Pianosa se pro nás letos nekoná. Ještě tomu nemůžeme uvěřit, když nám Petr navrhuje náhradní program. Potkal kapitána jakési české lodi a že by se dalo domluvit, že nás na ni vezme podívat. Tou dobou mi její jméno nic neříká. „Líbezná.“
Zdroje:
vlastní poznámky z deníku
Žádné komentáře:
Okomentovat