čtvrtek 20. prosince 2012

Cíle a přání (2)

V minulém článku jsem si vymyslela úmyslně špatně cíl „Chtěla bych udělat státnice.“, abych vám na něm mohla ukázat nejčastější chyby, které se při tvorbě cílů vyskytují. V prvé řadě je v podmiňovacím způsobu. Proč to vadí? Zkuste doplnit podle svého uvážení věty: „Chtěla bych…“, „Přála bych si…“. Co z nich slyšíte? Něco, co by se vám líbilo, co by vás potěšilo. Já bych třeba chtěla procestovat celý svět, mít velký dům, jachtu, bazén, spoustu zvířátek, báječného manžela, porsche, park, knihkupectví… Dokáži vymyslet spoustu věcí, které bych chtěla a které by se mi líbily. Třeba šaty od Blanky Matragi. Když tvoříme takováhle přání a popouštíme uzdu své fantazii, nemusíme se zabývat realitou – co bych asi tak s těma šatama dělala, jestli by mě bavilo uklízet obrovský dům a k čemu by mi byl, když můžu být v jednu chvíli stejně jen v jedné místnosti… a taky se nemusíme snažit. Přát si můžeme věci, pro které nehodláme nic udělat. Vážně si nebudu na porsche šetřit… zase tak moc ho nechci a připadalo by mi to jako vyhozené peníze. Tolik jen za jedno auto? Ale je hezké. Takže kdyby se náhodou objevilo před mým domem a bylo moje, vůbec by mi to nevadilo, dokud bych za něj nemusela platit pojištění, shánět garáž, kupovat benzín atd. atd.

Cíle vás mají inspirovat k činnosti. Donutit vás něco dělat. Dosáhnout toho, čeho chcete. Takže si přeformulujte svoje cíle na závazky. (Udělám státnice.) Ale proč něco takového dělat? Povinností už mám dost, řeknete si. Dost možná, ale vaším cílem by mělo být něco, po čem toužíte, něco, co doopravdy chcete a uděláte pro to hodně, ne-li cokoliv. Tehdy je z přání cíl. A pokud za ním půjdete a dosáhnete jej, zažijete alespoň na chvíli, možná i na celý život, pocit úspěchu a štěstí. Přirozeně je to dobré pro vaši psychiku, i kdyby to nebylo takové, jak jste si představovali. Když totiž přijdou různá zlá období a budete si méně věřit, můžete se uklidňovat tím, co všechno se vám již povedlo. V této souvislosti si vzpomínám na krásný příběh z některé knihy Slepičí polévka pro duši, kde si stará paní na půdě vystavila všechny svoje diplomy a medaile, a když jí bylo doopravdy nejhůř, chodila se tam utěšit. Kdysi jsem se také pokoušela o seznam svých úspěchů, ale myslím, že skončil rozdělaný kdovíkde. Každopádně je to inspirace pro vás, že byste si něco takového mohli vyzkoušet.

Žádné komentáře: