čtvrtek 14. března 2024

Netradiční dárek k svátku

Jelikož jsem si nick Angelika zvolila již před mnoha lety, považuji ho málem za své druhé jméno a s oblibou slavím svůj druhý svátek. 

Vyšlo to tak sice náhodou, ale v pondělí jsem si dala velice krásný neviditelný dárek. Preventivní sono prohlídku (= ultrazvuk) prsou.

Než jsem tam přišla, ani jsem si moc neuvědomovala, že by to mohlo vyjít nějak jinak než dobře. Objednávala jsem se před třemi měsíci, kdy jsem cítila divný tlak v prsou a byla z toho nervózní. Doktorka-gynekoložka mě prohlédla, řekla, že podle ní je to v pořádku, ale že jestli chci, dá mi žádanku na sono. Trochu jsem váhala, abych nedělala zbytečně z komára velblouda, ale hrdinů jsou plné hřbitovy, takže jsem nakonec řekla, že budu klidnější, když si dojdu na vyšetření.

Buď se nezmínila, nebo jsem to zapomněla, že to stojí sedm stovek. Když mi to řekli na recepci, trochu jsem na ně vykulila oči. Ale podle tátova hesla pro placení v zahraničních restauracích: „Při placení se usmívejte,“ jsem zachovala dekorum a zaplatila. Koneckonců jde o zdraví, že?

V čekárně si ženský libovaly, že má paní doktorka novější mamograf, takže je to tolik nemačká a že to nebolí. Ale mladý na to neposílaj. Od 45 let byste na něj měly chodit jednou za dva roky. Hned jsem si všimla paní na vozíčku, která šla na vyšetření společně se svou dcerou. Ačkoliv jsem se věnovala pletení ponožek, postřehla jsem, jak říkala, že kdyby tyhle metody byly už dřív, nemusela přijít o prso. Najednou mě celkem zamrazilo a uvědomila jsem si, jak si tak člověk žije (ne)spokojeně ve svý bublině a přitom si ani neuvědomuje, kolik toho má – obě zdravá prsa, nohy a mládí k tomu.

Dopadlo to dobře. Navíc jsem se dozvěděla, že by mi snad pojišťovna mohla pětistovku vrátit. Což je pro takovýho škrta, jako jsem já, skvělá zpráva. 

Řekla jsem si, že si dnešek nenechám ničím zkazit, i kdybych měla v práci řešit kdovíjaké problémy. Hlavní je, že to dneska dopadlo dobře.

A pak jsem šla ve svých úvahách ještě dál. Jaký by to bylo, kdybych si nenechala zkazit ani jediný den, až do příštího vyšetření? A pak znova a znova a znova.

Ale myslím, že to nevydržím. Rok je příliš dlouhá doba. Nejvíc mi funguje opakovat si: Dnešek je nejkrásnějším dnem mého života. Každé ráno!

P. S.: Při hledání nějakých statistik na mě vyskočil článek Hledáme cesty k posílení screeningů, říkají experti ÚZIS z 28. 2. 2024. Pár čísel z článku

  • screening karcinomu děložního hrdla v cílové populaci (= ženy ve věku 25 až 59 let) dosahuje více než 55 procent
  • screening karcinomu prsu dosahuje pokrytí zhruba 60 procent
  • screeningem kolorektálního karcinomu (hovorově rakovina tlustého střeva a konečníku) dosahuje zhruba 30 procent

úterý 12. března 2024

Kozlík a kozlík

Ve čtvrtek 7. 3. 2024 měla hnědá Líza termín porodu. Bylo to plus minus 10 dní. Celý den to manžel kontroloval a večer jsme se připravovali na nejhorší – že zůstanu v pátek pracovat z domova, kdyby porodila a bylo potřeba prcky přistrčit k jídlu, vydezinfikovat jim pupeční šňůry a vysušit je. 

Ještě večer, když jsme odjížděli na večeři, byla koza celá a jen podezřele postávala a pomekávala. Břicho veliké málem až na zem a vemeno taky. I když obvykle vídáme kůzlátka hned po ránu, domluvili jsme se, že se domů ještě zajedeme podívat v deset večer, abychom co nejvíc zkrátili dobu, kdy může porod proběhnout bez naší přítomnosti. Ráno pak přifrčíme mezi čtvrtou a pátou.

Ještě na dvoře před chlívkem jsme uslyšeli pronikavé mečení připomínající dětský pláč. Uvnitř jsme našli celého hnědého kozlíka a druhého roztomile strakaťoučkého. Hektor se činil. Kluci jsou nádherní, i když ten vícebarevný je mnohem menší, než ten hnědý.

Pít samozřejmě nechtěl ani jeden, tak jsem jim nadojila do dětské lahvičky a cpala jim to do tlamiček. Kupodivu to přes dudlík celkem brali. Manžel jim vydezinfikoval pupíky a koze jsme přinesli jádro, aby se posilnila. Všechny ty ošklivé věci, co z ní vytékají, se mají nechat vytéct samovolně, žádné tahání, i když by to člověka lákalo, protože ta krvavá šňůra z placenty a kdoví čeho vypadá dost nechutně, když ji za chůze vláčí za sebou.

Ale přejděme k něčemu milejšímu – kůzlata jsou nádherná a hebká. A voňavá. Překvapilo mě, že z nich padají černá hovínka, ale brzy už je měla zářivě žlutá, jak to má být. Předpokládám, že to je vlivem mleziva, které potřebují pro začátek svého vývoje. 

Akorát je problém je vyfotit, protože venku je zima a uvnitř málo světla. No a fotky s bleskem...


neděle 10. března 2024

Čumba na Zahrádkářském plese

Onehdy se nás učitelka na angličtině ptala, co jsme dělali o víkendu. Jelikož se u mě v poslední době děje jen minimum zvláštních nebo zajímavých věcí, o kterých stojí za to mluvit a navíc jsou pozitivní, bylo jasné, že musím zmínit Zahrádkářský ples, který se koná každoročně koncem února.

Kapela byla stejná jako vloni – starší pán a dvě mladé dámy (možná dcery), které uzpívají kde co. Písničky příjemné, ale před rokem jsem byla spokojenější, protože jsem jich spoustu znala, tentokrát jsem měla trochu pocit, že jsem se ocitla na akci „pro pamětníky“, ačkoliv lidé v sálu se trochu omladili. Na parketu ovšem nikoliv.

Kdyby večer nezačali naši příbuzní, kteří profesionálně tančí, snad by se ani nikdo nezvedl a nešel na parket. Pak se to nějak rozjelo a já se snažila trávit alespoň tolik času na parketě jako v sedě u stolu. Přiznám se bez mučení, že bych ráda i víc, ale nějak nejsem přes zimu v kondici (aspoň že chodím týdně na tu jógu).

O půlnoci byla na řadě čumba. Zvláštní to tanec, který jsem musela kolegům na angličtině vyložit, protože ho nikdo neznal. Mimochodem, nezná ho ani Google ;-ú. Pouze mi našel, že v Novém Strašecí se hraje o půlnoci na plese. A musím se přiznat, že jsem to taky neznala, než jsem se přivdala do tohoto kraje. 

Nečekejte žádnou divočinu, co se týče kroků, čumba je prostě polka s mnoha partnery. A taky trošku delší. Asi tak na dvacet minut. Jo, fakt, nepřeřekla jsem se, když mluvím anglicky, vážně je to jeden tanec se spoustou písniček a trvá asi dvacet minut. Taky je to pěkná makačka na fyzičku. 

Začíná se tak, že se dámy shluknou do kroužku, chytí se za ruce a roztáčí kolo jedním směrem, například proti směru hodinových ručiček. Docela by mě zajímalo, jestli je to dané, nebo jestli je fuk, kterým směrem dámy jdou. Mám pocit, že je to vždycky takhle...

Okolo žen se utvoří kroužek mužů (ideálně stejný počet), taky se chytí za ruce a jdou v opačném směru. Hudba chvilku hraje a pak se dá povel, dámy i pánové se pustí a musí si ulovit nejbližší protějšek. Pochopitelně, že se muži snaží ukořistit mladší a pěknější dámy před těmi vyzrálejšími. 

A to už se tančí polka. Je to jen pár skoků, takže pokud jste si padli do oka, musíte doufat, že si rande domluvíte rychle nebo někdy později. Ale pokud vám partner či partnerka šlape na nohy, posilnila se česnekovými jednohubkami, případně se potí jako vrata od chlíva, uvítáte roztržení párů a s radostí se vrátíte do svého kolečka. Snad se příště nezastavíte proti stejnému partnerovi.

Průměrný věk letošních účastníků čumby byl těžko odhadnutelný, ale pravděpodobně důchodový. Zřejmě by stejně vyšel i modus (nejčastěji se vyskytující hodnota). Ale nemyslete si, nebyli to žádní staříci. Ač se jeden chlapík značně při těle potil tak, že z něj teklo, a brýle mu sklouzávali po nose, vydržel až do konce. A někteří si k tanci ještě zpívali! To jsem si netroufla, protože už z minula vím, že mám kondici (no, co si budeme nalhávat, spíš mládí) na to to utancovat, ale zpěvem bych se mohla zbytečně vysílit a ztratit dech, takže jsem se zbaběle šetřila.

Pro mě bylo triumfem, že jsme zůstali s posledními asi deseti důchodci až do dvou, kdy ples končil.

P. S.: Štítek „na statku“ jsem přidala proto, že se mi zdá, že jde o regionální zvláštnost, se kterou se ve městě nesetkáte. Nebo jste snad věděli už dřív, co je čumba? 

čtvrtek 7. března 2024

Prosím řekni mi aneb Copilot neví, co jsou vanilkové ponožky

Psala jsem zrovna příspěvek na blog o tvorbě Žlutozelené hundertwasserovy ponožky (1), když jsem si uvědomila, že mi na blogu chybí článek Vanilkové ponožky. Nebo vy víte, co to je? 

Jak bych to popsala? A kde ten výraz vznikl? Řekla jsem si, že se zeptám umělé inteligence. Lehkovážně jsem jí položila dotaz: „proč se říká vanilkové, když je něco jednoduché?“ a očekávala, že se dozvím správnou odpověď. Koneckonců už jsem to letmo na svém blogu naznačila i já, když jsem v článku Sock Knitters Anonymous napsala: „Ponožky nesmí být obyčejná vanilka, tím se rozumí, že nesmějí být příliš jednoduché, jako lícový nebo rubový žerzej nebo velmi jednoduché vzory.“

Sice mi Bing (Microsoft Copilot si myslí, že je vyhledávač Bing) řekl, že mi rád pomůže, ale pak spustil: „Vanilkové rohlíčky jsou jednou z nejpopulárnějších a nejvzácnějších cukroví na vánočním stole. Vanilkové jsou proto, že se obalují ve vanilkovém cukru, který dodává jim oříškost a vůni.“ Ačkoliv mě trochu ukonejšil tím, že mi jako první nabídl recept od Florentýny (Kuchařka pro dceru), podle které vařím, tak v tomto ročním období a při psaní článku o ponožkách jsou mi jeho informace trochu na prd.

Upozornila jsem ho: „Děkuji, ale špatně jsme se pochopili. Myslela jsem, proč se říká vanilkové například pleteným ponožkám či sexuálním hrátkám.“

Odpověděl: „Není to nic špatného, že jste se někdy pochopili. Vanilkové rohlíčky jsou tradiční česká vánoční cukroví, která vyniká oříškou vanilkou a moučkovým cukrem12. Nejsou to však sexuální hrátky, ale spíše lahodné a voňavé pečivo, které se často podává v době Vánoc...“

Tak jsem ho zastavila a zkusila na to jít jinak: „Co si mám představit pod vanilkovým pletením?“ 

Ovšem moje otázka nebyla dostatečně jednoznačná a snadno si ji vyložil po svém: „To je skvělá otázka! Vanilkové pletení v české kultuře má symbolický význam. Vánočka je tradiční české pečivo, které se neodmyslitelně pojí s vánočním obdobím. Její tvar připomíná svazek obilných klásků, které mají zajistit úrodu v příštím roce.“

Vzdala jsem svůj marný boj s větrnými mlýny a sáhla po angličtině doufajíce, že přinese lepší výsledky, jak mi bylo onehdy na kurzu slibováno. Použila jsem ubohoučký dotaz: „What is vanilla knitting?“

Odpověď se mi sice začala generovat a zdála se být i správná, podle toho, co jsem stihla spatřit. Pak ale narazil na něco zakázaného – najednou se pustil do slova sex a začal psát další text, až se pak zasekl, všechno zmizelo a hodil mi zjevně lživou hlášku: „Promiňte! Moje chyba, na toto teď nedokážu odpovědět. Mohu Vám pomoci ještě s něčím dalším?“ (Připomínám, že jsem se ptala pouze na vanilkové pletení, tentokrát jsem se vůbec nezmiňovala o tom, že existují také vanilkové sexuální praktiky, resp. to znamená ten úplně nejnormálnější a nejobyčejnější sex bez veškerých praktik s oblečky, pomůckami, změnami poloh a pod.)

Zkusila jsem být trochu milejší, i když už mi trochu lezl na nervy: „Please say me what is vanilla knitting“. 

Tentokrát pochopil, že se ho neptám na nic nevhodného pro děti a hodil mi rovnou celý odstavec, nad nímž si chrochtám blahem. Samozřejmě je to částečně i díky tomu, že začal: „Páni, to je skvělá otázka!“ Trochu ironicky se musím ušklíbnout, že když napíšu před reálnou otázku, na kterou údajně nedokáže odpovědět, slova „prosím řekni mi“, tak je z toho najednou skvělá otázka. No, každý to vnímáme po svém, že? ;-)

Takže poučení pro příště je, že umělou inteligenci máte opravdu hezky požádat. Právě jsme si to vyzkoušeli. A když to nepůjde v češtině, zkusit angličtinu.

A pokud vás zajímá, co je to vanilkové pletení, mrkněte na můj článek Vanilkové ponožky na Angeliky tvorbě.

úterý 5. března 2024

Vavřínový věnec nad dveře (1. část)

Pokud jste na blogu mými pravidelnými hosty, možná si vzpomenete, že jsem ve vánočním deníku (ve 3. části zde) ukazovala umělou inteligencí vygenerované obrázky vavřínových věnců. Byly krásné, inspirativní, ale naprosto nepoužitelné pro naši vápennou malbu na zeď. 

Takže jsme si nakonec poradili sami tak, že jsme vytáhli ze sáčku s bobkovými listy tři nejkrásnější, obkreslili je na karton od mlíka a začali překreslovat na zeď tak, aby nám z nich vznikl krásný kulatý věnec.

Samozřejmě jsme si před tím udělali pár náčrtů na papír.


Původně jsme zamýšleli, že dovnitř napíšeme dlouhý latinský text kapitálkami. Ale podle rozměrů plochy nade dveřmi to vypadá, že to nepůjde. 


Jak vidíte, celkem blbě se to fotí. ;-)

Vymalována vrchní vrstva nad dvoulinkou

Jak můžete vidět, pěkně jsme si pohráli s malířskou (?) páskou. Nejprve jsme ji nalepili do úrovně, nad níž jsme malovali hnědou barvou (no fakt, je to nějaký zvláštní odstín hnědé s troškou žluté, aby to mělo šmrnc). A pak jsme ji přelepili přes tu hnědou a namalovali modrý spodek.

Dvoubarevný podklad věnce

A už se blížíme do finiše. Zbývá jen vybarvit strašně velké množství vavřínových lístečků bílým vápnem (to je normální barva vápna bez jakýchkoliv barev). A pokud možno tak, abychom nerozmazali šedou/černou konturu, kterou jsme namalovali vápnem ohraničení jednotlivých listů. 

Vybarvování lístečků vápnem
Pokud jste velmi pozorní nejspíš jste si všimli, že bude třeba ještě dokončit lístky na vnitřní straně věnce. Uvažujeme o tom, že bychom vnitřek vybarvili mírně šedivou a tak je ohraničili. Nebo jim doděláme kontury jako těm ostatním uprostřed. Co byste udělali vy?

neděle 3. března 2024

Jak jsme se těšili na schůzku s geneaologem a rodinný rodokmen

Včera jsme se stavili za tetou, která si domů pozvala nějakého týpka z přednášek, kam chodí do Klementina, aby jí sestavil rodokmen rodiny. Teď nevím, jestli jen z otcovy nebo i z matčiny strany. 

No, tak jsme byli náramně zvědaví a slezli jsme se tam skoro celá rodina. Chlapík z toho byl trochu překvapený, říkal, že obvykle jsou na něj tak dva. Ujistila jsem ho, že nás taky mohlo být jedenáct. Jenže někdo nemohl, protože nevím co, jiný, protože jde dneska na operaci, další má domluvenou jízdu na koni atp. 

Největší fór byl, že jsem si vzala noťas, dovolila se, že si budu psát poznámky (s mojí rychlostí psaní je to brnkačka ;-)) a čekala, co se dozvím o manželových předcích. No, něco jsem se dozvěděla, ale leda tak od tety. Nevím, jak to teta zamýšlela (a jestli nad tím vůbec přemýšlela), ale tohle setkání bylo teprve první a úvodní. Takže jsme se nedozvěděli, kam až došel, kolik větví a odkud jsou předci… Ale celí zvědaví a napnutí jsme po chvíli zklamání pochopili, že se jedná teprve o zadání zakázky. Sice bylo hustý, jak si hned otevřel noťas a začal lovit rodné listy již delší dobu zesnulých předků, ale to bylo tak všecko. ;-)

Takže jsme dvě hodiny poslouchali, co ví o svých předcích teta – a to jsem teda zírala, datumy narození i pradědečků házela z hlavy velmi dobře.

Vtipnou událostí bylo, když pán našel, že se tetin praděda Josef oženil s Alžbětou Holečkovou nevím jakou v nějakém roce a teta se s ním začala dohadovat, že to teda určitě ne, protože si vzal Anežku Urbanovou. Pán nás chvíli přesvědčoval, že paní už mohla být vdovou, i když to ve dvaceti letech není právě pravděpodobné, takže by mohla mít už jiné příjmení, než na jakém trvá teta. Upozornila jsem ho, že je to sice fakt náhoda, že se tady v okolí bral v roce, který by mohl odpovídat jmenovec pradědy s nějakou jinou paní, ale že se mi nezdá možné, aby jednak ovdověla a jednak si kvůli tomu změnila i křestní jméno z Alžběty na Anežku. A tak jsme trochu ztratili iluze o tom, že se dají předci až tak spolehlivě dohledat. Když to bude v nějaké hlubší minulosti, můžeme se klidně hlásit k někomu, kdo už s námi nemá nic společného. 

Nemluvě o tom, že některé ručně psané zápisy nejdou moc přečíst. A když byl jeden předek z okresu Zbyrovského, tak jsme se taky trochu zasekli, protože něco jako Zbyrov v ČR neexistuje, alespoň ne v současnosti.

čtvrtek 29. února 2024

29. února: jedinečná příležitost, pouze na přestupný rok

Dnešek je speciální den, protože se v gregoriánském kalendáři objeví jen jednou za čtyři roky v takzvaný přestupný rok. Důvodem je to, že chceme srovnat tropický rok = doba mezi dvěma po sobě následujícími průchody pravého Slunce (středu slunečního disku) jarním bodem. Tropický rok trvá 365 dní 5 h 48 min 45,4 s“ s kalendářním. [1] 

Když dostatečně proniknete do historie přestupného roku, zjistíte, proč Lucie noci neupije, neboť nám papež Řehoř XIII. v roce 1582 svou bulou z kalendáře sebral deset dní. A také další zajímavosti. Třeba že přestupný rok sice je každé čtyři roky, ale netýká se to celých století, která nejsou beze zbytku dělitelná 400 (1900, 2100, 2200, 2300). [1] Takže pokud máte před sebou ještě víc než 76 let, počítejte s tím, že rok 2100 přestupný nebude, i když by měl být, protože bude čtvrtým v řadě. 

Ale abych se vrátila k tomu pozitivnímu, tohle jsou příští přestupné roky: 2028, 2032, 2036, 2040, 2044, 2048, 2052, 2056, 2060, 2064..., které si můžete spokojeně zapsat do diáře k oslavě.

Pravděpodobnost narození 29. února je 1 ku 1 461, nebo 0,068 %. Podle některých zdrojů jsou na světě přibližně 4,8 milionu lidí, kteří mají dne 29. února narozeniny. [4] Mohli bychom si říci o několika slavných/známějších i z minulosti: V roce 1864 se narodil spisovatel Josef Svatopluk Machar a také Adolf Wölfli, švýcarský výtvarník, hudební skladatel a spisovatel řazený jako jeden z prvních k výtvarnému směru art brut, což znamená v překladu syrové umění. Nejlépe ale význam vystihuje anglický výraz Outsider art, což hezky ukazuje, že se jedná o umění tvořené lidmi, kteří jsou sociálně vyloučení ze společnosti, dále pod něj také spadají umělci s duševní poruchou. V roce 1960 se narodila Markéta Hejkalová, spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Zaujal mě Raúl González Rodríguez, který v roce 1978 vytvořil světový rekord na 50 km chůze časem 3:41:20. V roce 2014 ho sice překonal Francouz Yohann Diniz (FRA), který byl rychlejší o 9 minut, ale narození na 1. ledna není tak světové. ;-) V roce 1984 se narodila Kateřina Hejlová, od níž jsem četla povídku Poslední metro ve strašidelné knize Zuby nehty (Albatros, 2007). [3]

Možná byste také chtěli vědět, že je dnes Mezinárodní den podřízených a Dne vzácných onemocnění. [4]

Zdroje:
[1] Přestupný rok. Wikipedie. 8. 2. 2024, https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99estupn%C3%BD_rok, cit. 25. 2. 2024
[2] 1504. Wikipedie. 6. 9. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/1504, cit. 25. 2. 2024
[3] 29. únor. Wikipedie. 20. 11. 2023, https://cs.wikipedia.org/wiki/29._%C3%BAnor, cit. 26. 2. 2024
[4] February 29: Facts & Historical Events On This Day. The Fact Site. cit. 26. 2. 2024
[5] předcházející zdroje našel Microsoft Copilot  25. 2. 2024, detaily jsem doplnila z dohledávání v primárních zdrojích, jen ten obrázek k oslavě posledního únorového dne nezvládl ;-), zadání bylo: „veselý ilustrační obrázek k oslavě posledního únorového dne

Ani přidání textu „Prosím tě, vytvoř mi nějaký veselý ilustrační obrázek vybízející k oslavě 29th February“ nezabralo. Ty texty fakt ještě moc neumí.

úterý 27. února 2024

Koupelna s vanou a záchodem

Nejradši bych vám ukázala na fotkách původní koupelnu. S netradiční modrou vanou a umývadlem, ale obávám se, že ji nikde na fotkách nemám. Škoda. Takhle vypadala během bourání:

Úpravy

Čeho si všimnout?

Na zemi máme neutrální tmavě béžové dlaždice, na stěnách byly neutrální (nudné) krémové dlaždice. Byly dokonce tak nudné, že jsem ani nepostřehla, že jsme jich tam měly dva druhy. 

Za rohem můžete vidět schovaný záchod, což dělá aspoň malé intimčo, když vykonáváte potřebu, i když je vše slyšet přes zeď do kuchyně i ložnice.

A nad vanou byl bojler, který nám dodával teplou vodu.

Oslavte přestupný rok. Oslavte 29. únor!

Slavíte Vánoce? Velikonoce? Svátky? Narozeniny...? A co takhle oslavit něco zajímavějšího! Něco, co se hned tak neopakuje, jako každoroční vítání nového roku (našeho či čínského). Oslavte přestupný rok. Oslavte 29. únor!

Obrázek z Microsoft Copilota, dotvořený
Každý den je důvod k oslavě a tenhle k tomu vybízí i ty největší bručouny. Nepojí se s žádným svátkem, nevím ani o politické propagandě, takže je pro všechny pohlaví, národnosti, ne/věřící a bůhvíco ještě.

Udělejte něco, co máte rádi a nezbývá vám na to čas v běžném životě. 

Nebo udělejte něco, co jste dosud ještě neudělali. Jednou za čtyři roky byste se mohli trochu odvázat, ne?

Můžete vyzkoušet i některé z nápadů, které mi pro vás vygeneroval Microsoft Copilot. Chtěla jsem aktivity, které se hodí přesně na oslavu přestupného roku nebo takto zvláštního dne. Samozřejmě jsem dostala i spoustu dalších, ty najdete níže.

  • Časová schránka: Uzavřete do schránky předměty, které vám připomínají tento rok, a otevřete ji za čtyři roky. Nebo si můžete napsat dopis sami sobě, abyste věděli, co pro vás bylo nyní důležité. V budoucnu to můžete porovnat s tím, co je pro vás důležité v té době. Můžete zkusit napsat nějaké povzbuzení nebo rady svému budoucímu já.
  • Přestupný rok rodinná kronika: Začněte psát kroniku vaší rodiny a každý přestupný rok ji aktualizujte.
  • Rodinný portrét: Každý přestupný rok si nechte udělat rodinný portrét a sledujte, jak se měníte.
  • Vytvořte speciální deník, do kterého budete zapisovat myšlenky a zážitky pouze během tohoto roku.
  • Sestavte playlist písní, které vám připomínají tento rok, a poslouchejte ho každý přestupný rok.
  • Zasaďte strom a každý přestupný rok k němu přidejte malou pamětní tabulku.
  • Přestupný rok obraz: Namalujte obraz, který zachycuje vaše pocity z tohoto roku, a vystavte ho každý přestupný rok.
  • Kuchařka z přestupného roku: Sbírejte recepty, které jste vyzkoušeli během roku, a vytvořte z nich kuchařku. Mohlo by vás to motivovat k novým receptům, chutím, surovinám...
  • Vytvořte fotoknihu s fotografiemi, které dokumentují váš rok.
  • Stanovte si osobní výzvu, kterou budete plnit během celého přestupného roku.
  • Dobrodružství na přestupný rok: Naplánujte si na každý přestupný rok jedno velké dobrodružství nebo cestu.
  • Společenská hra: Vytvořte společenskou hru inspirovanou událostmi z přestupného roku.
  • Přestupný rok zápis do historie: Napište dopis do místního archivu nebo časové kapsle města s popisem toho, jak jste prožili přestupný rok.
  • Vytvořte umělecký projekt, který bude reflektovat události přestupného roku.

Tohle se umělé inteligenci trochu nepovedlo: Vytvořte zahradu nebo záhon s rostlinami, které budou kvést každý přestupný rok. Nebo vy takové rostliny, co kvetou jednou za čtyři roky znáte?

Tak co, vybrali jste si? Co podniknete na oslavu tohoto speciálního dne? Roku?

sobota 24. února 2024

Pustit se není lehké

Na instagramu jsem se proklikla na Flo (Jana Florentýna Zatloukalová), podle které občas vařím a taky odebírám její newsletter, který je opravdu inspirativní a baví mě. Někdy bych ji chtěla potkat osobně. Možná s ní i udělat rozhovor. To by byla paráda!

No nic, zpátky k mému článku. Na základě toho newsletteru jsem se chtěla podívat na její instagram, protože slibovala, že bude psát o půstu, kterým právě procházíme. Takový ten velký předvelikonoční. Týká se křesťanů, ale doporučuje se všem pod názvem velký jarní úklid.

A narazila jsem na příspěvek z Valentýna (tedy už trošku prošlý), který nebyl veselý jako obvykle: https://www.instagram.com/p/C3Unyp-s0rp/. Bylo to o tom, že jí bývalý manžel dělá naschvály, ačkoliv si slíbili, že se k sobě budou chovat slušně. A že je potřeba přestat doufat, že se to změní a smířit se s tím.

A já si uvědomila, že to mám vlastně stejně s bývalým přítelem. Byli jsme spolu fakt dlouho – můj nejdelší vztah. Ze srandy říkával, že je první, kdo to se mnou tak dlouho vydržel. Znali jsme se od patnácti let. Nejdřív jsme si psali dopisy, pak maily a časem (cca za deset let) jsme spolu začali chodit. Odešla jsem za ním do Prahy. Díky tomu se mi pak hezky stěhovalo za manželem a nemusela jsem měnit práci, takže mi vztah dal ledacos pěkného.

A právě kvůli tomu a jeho zvláštní inteligenci, kreativitě, originalitě a někdy i vtipu (občas to bylo na úkor ostatních a to nemám ráda, i když je to vtipné v určitou chvíli se mi to začalo hnusit) jsem mu stále dávala šanci, že se spolu po rozchodu budeme normálně bavit. Ostatně proč bychom nemohli být přátelé? Oběma nám prospěje, když nebudeme mít toho druhého doma. Ale z jeho strany to nějak nejde, snad ublížená ješitnost, snad nenávist, snad věří, že se mnou komunikuje normálně a přátelsky, ale mně se z jeho mailů zvedá žaludek, pokud nejsou pasivně agresivní, jsou přímo agresivní. Urážky, výčitky, vracení se k minulosti.

Dávání dalších a dalších šancí na zlepšení vztahu mi donedávna připadalo normální a správné, když jsme se znali tolik let. A taky jsem si myslela, že je úžasné mít ve svém okolí někoho extrémně chytrého, originálního atd. atd. až na to, že když dotyčný svůj um používá jen k tomu, aby mě srážel, ukazoval, že za všechno špatné v našem vztahu můžu já, ačkoliv mi kamarádky po rozchodu řekly "konečně". 

A tak se to snažím pustit. Navzdory všem hezkým vzpomínkám. 

A odpustit navzdory všem špatným.

Heslo jara tedy je: pusťte se, nebo vás to odtáhne. Pochází z nějaké psychologické knížky, až ho najdu, povím vám to. ;-) Zatím se zkuste zamyslet nad tím, čeho byste se mohli pustit vy? Co se vás snaží stáhnout dolů? Špatným směrem. A co vám znemožňuje volně dýchat? Dalo by se toho pustit?

úterý 20. února 2024

Modrý obývák se mění v modrou ložnici

Ano, jsem si vědoma, že to není zrovna nejreprezentativnější fotka s tím vším nepořádkem kolem. Ale tak to prostě při stěhování bývá. Hledáte, co potřebujete sbalit s sebou (všechno) a co můžete uskladnit v nějakých kůlnách, kde to může napadnou plíseň (vlhko a mráz), myši a kdovíco ještě.

Obývák

Takže pokud vás zajímá to podstatné, všimnete si zvláštní modré výmalby. Ano, takovou akvamarínovou vytvoříte snad jedině vápnem s přidáním barvy Fronton. Nad touto barvou, která zahaluje celou místnost, se nachází tmavěji modrá dvoulinka a nad ní světle modré „nebe“, jak říkáme jemně modrému pásu pod stropem. Co není vidět, je bílý strop, ale to si jistě dokážete představit.

Naopak za pozornost určitě stojí antický sloup, který jsme společnými silami malovali. Můžu vám říct, že tvorba a vystřihování šablony, která byla použita na horní a spodní hlavici sloupu nebyly nic jednoduchého. A kreslení svislých čar šedě zbarveným vápnem podle pásma byla taky vysloveně lahůdka. Ale ten výsledek! Kdo by ho nemiloval. Byl nápadný už při vstupu do místnosti.

Další pikantností je kulatá zastaralá zásuvka vedle sloupu-komína. To jen pro doplnění – s 3D efektem nám pomáhá to, že se jedná o jeden z našich mnoha komínů (viz můj článek zde), který je vystouplý.

Milovníci detailů si mohou vzadu povšimnout našeho milovaného psa Princezny. A v popředí za oknem částečně schované keramické kozy.

Oškrábaná versus neoškrábaná stěna

Několik vrstev výmalby akvamarínovou barvou bohužel nevedlo ke kýženému výsledku. Na zdi byly stále patrné skvrny a nerovnoměrnosti. Ukázalo se, že zamalování tmavších skvrn není vhodný způsob, protože v tu chvíli se z nich staly světlé skvrny kvůli vystupujícímu vápnu a jevu, kterému říkáme sprašování (ne že bychom věděli, jak to správně nazvat).

Fleky nejdou zamalovat – vzniknou nové

Přesto musím říct, že ta barva je velmi povedená. Kombinace modré a zelené. Ještě bych ráda poznamenala, že tuto místnost jsme malovali tak, že jsme začali dvoulinkou (spodní linka splývá s akvamarínovou barvou). Pak vybarvili plochu pod linkou akvamarínem a plochu nad oběma linkami a mezi nimi nebesky modrou barvou. Možná až příliš světlou.

Pokud si myslíte, že následovala malba sloupu podle dříve zhotovené šablony, jste na omylu. V domnění, že ji nebudeme už potřebovat, jsme se jí před časem zbavili, a tak bylo nutno nakreslit novou. Jak pro malé obloučky, tak pro velké linky.

Příprava dórského sloupu


Spojování jsme prováděli s pomocí pásma, malováno vápnem

Nejlepší je, když se jednotlivé svislé čáry malují na přeskáčku po obou stranách, aby mohla barva dostatečně uschnout, než se přes ni znovu položí pásmo, aby bylo možno malovat blízkou čáru. Zároveň jsme si dávali pozor na to, že je třeba pásmo pokládat z té správné strany, rozuměj vnější, protože nerovnoměrné roztřepené okraje uvnitř obloučků mohou dodat na plasticitě.

A nyní již můžete vidět hotový sloup. Nádhera, nemyslíte?



Škoda jen, že jsme to nakonec nevydrželi, vzdali práci s vápnem a uchýlili se k běžně dostupnému Remalu. Celý večer jsme vybírali ten správný odstín modré. Dokonce jsme pro jistotu počkali i na denní světlo a vybírali ze vzorkovníku ráno. Až jsme si nakonec vyhlédli takto jedovatou příšeru. Ukážu vám to radši postupně s dostatkem bílé, aby vám to nevypálilo zrak. Nám se totiž zdá, že ta barva nějak podezřele a divně odráží světlo. Takže jakoby píchá do očí. Ale možná je to dobře, protože se pak pokoj zdá světlejší, ačkoliv se i strop jeví díky všemožným odleskům modrý.

Máme tyrkysový pokoj

V reálu je barva poněkud jedovatější, ale je dost těžké ji vyfotit

Stejně jsou někde skvrnky
Takhle to odpovídá víc realitě


Modrá se odráží i na stropě

Nejdřív to vypadalo jako strašná katastrofa, chodili jsme kolem a dumali, co s tím dál. Jestli to takhle můžeme nechat. Pro příště víme, že barva na malém čtverečku papíru vypadá jinak než na čtyřech stěnách v pokoji. Jak ale tedy vybrat správný odstín? Jít už primárně zbaběle do toho nejsvětlejšího?

Doufám, že nám v pokoji nebude příliš chladno kvůli tomu jakou má barvu. A taky, že se mi nebudou zdát sny, že se topím v bazéně. ;-)

úterý 13. února 2024

Parádní (dětský) pokoj

Máme místnost, které pracovně říkáme dětský pokoj. Důvodem není jen to, že jím třeba jednou bude, ale především to, že název „parádní pokoj“ je už pár desítek let out. A hlavně proti našim ostatním místnostem kdovíjak parádní není.

Když jsme se nastěhovali, dalo by se ještě jakž takž říct, že byl parádní, protože na rozdíl od ostatních trapně bíle vymalovaných, měl tenhle na sobě váleček. A ne jen tak ledajaký! Dvě stěny žluté, dvě jemně růžové (viz obrázek) a bíle leskle bílý strop, tzn. třpytivě bílý váleček na bíle vymalovaném stropě. Pohádka! Jenže to všechno vzalo rekonstrukcí za své.

Princezna ví, že dneska může i do parádního pokoje.
Jenže měl taky nějaké mouchy. Třeba v něm nebyl radiátor. Ale o tom už jsem nejspíš psala dříve. Taky sloužil už strašně dlouho jen jako skladiště. Jojo, slyšíte dobře, ten nejkrásnější pokoj se používal k odkládání ložního prádla, utěrek a dalších věcí, které se jinam nevešly. Vy jste si mysleli, že na statku je spousta místa? Možná ve stodole a pro zvířata, na lidi a jejich rozmanité potřeby se dřív tolik nemyslelo. Nemáme ani půdu, ani sklep, ani chodbu, ani špajz. To jen aby bylo jasno. Ale taky si nemáme na co stěžovat, jsme přizpůsobiví a tak nám náš dům připadá nejlepší na světě. A taky neplatíme nájem!

Vyklízení parádního pokoje
Tady si můžete všimnout staré postele a těch různobarevně namalovaných stěn. A také jakéhosi křesťanského symbolu na zdi. Možná, že se tomu říká požehnání tak, jako těm, co byli všude nade dveřmi, ale nejsem si jistá. Možná je to prostě jen křížek.

Válečkem zhotovený vzorek na zdi je zajímavý. Připomíná mi origami. Tvary jsou pravidelně nepravidelné. Níže vidíte i ukázku bílého vzorku na bílém stropě, jak jsem o něm psala výše. A tušit se dá ještě jedna zajímavost, po které se nám velmi stýská. Věděli byste jaká to je? Je vidět na obrázku s křížkem.

Detail stěny a stropu

Takovýhle lustr se taky hned tak nevidí
Lustr je myslím papírový (nebo látkový), potažený nějakou fólií. Trochu mi připomíná něco zalaminovaného a sešitého. Samozřejmě je dost nepraktický, protože se v něm usazuje všechen prach a nejvíc světla vrhá na strop.

A když jsme u toho stropu, na minulé fotce jste si mohli všimnout, i když to není moc dobře vidět, že do stěny přechází pozvolna obloučkem, což dělá opravdu pěkný efekt. Naše momentálně snížené a trochu zateplené stropy mají spoustu nepřátelských ostrých hran a rohů. Dělám teď malinko v grafice, takže bych mohla vyprávět o tom, jak je oblost a měkkost“ hran vhodná spíše pro balet, ženy a zdravou stravu, zatímco „chlapáka“, drsnost až surovost reprezentují ostré hrany a úhly, ty se hodí pro hokejové a jiné sportovní týmy, ostatně i hranatí muži (svaly i ostré rysy v obličeji) jsou pro nás zpravidla přitažlivější než Míša-kulička.

Po zásahu dělníků se parádní pokoj mění v příšeru

Všechna krásná prkna přes celou místnost přijdou vytrhat. Na stropě už je konstrukce pro sádroš.

Ale abychom nekončili negativně. Podívejte se, jak pěkně pokoj vypadá s novou podlahou a opravenými stěnami. Teď už zbývá jen vymalovat! A to si chceme udělat sami.

Položená podlaha a vyštukováno

neděle 11. února 2024

Darované ponožky jako součást štěstí

Zase jsem si povídala s umělou inteligencí. Tentokrát o štěstí. Řekla mi, že je to „subjektivní stav mysli, který se projevuje pocitem radosti, spokojenosti a naplnění. Je to pozitivní emoční stav, který lidé často spojují s dosažením svých cílů, s láskou, přátelstvím a dalšími formami osobního úspěchu. Štěstí se může lišit od jednotlivce k jednotlivci a může být ovlivněno mnoha faktory, včetně genetiky, životních okolností, zdraví a vztahů. Je důležité si uvědomit, že štěstí je často dočasné a může se měnit v závislosti na životních okolnostech. Nicméně, mnoho lidí se snaží najít dlouhodobé štěstí prostřednictvím osobního růstu a seberealizace.“ (Microsoft Copilot)

Docela dobrý ne?

Já tentokrát přicházím s článečkem o dárku, který mě moc potěšil.

Pamatujete na modrý balíček v mém 4. díle vánočního deníku (zde)? Je na čase ukázat vám jeho obsah. Tak to jsou ony – bláznivě pruhované ponožky, které jsem dostala k Vánocům od paní od nás z vrátnice. 

Ponožky k Vánocům
Jsou suprový a moc se jí povedly. Obě vypadají stejně, což rozhodně není požadavek. Některé podniky upravují klubíčka tak, aby se vám povedly dvě stejné ponožky, např. můžete koupit Regia Pairfect, kdy pletete jednu zevnitř a druhou zvenku klubíčka.

Po Vánocích jsem dostala ještě druhé ponožky. Neméně krásné!

Samovzorovací ponožky v modrožluté

A co radí umělá inteligence jako tipy pro zvýšení štěstí?

„Děkujte: Pravidelné vyjadřování vděčnosti může zlepšit vaše pocity štěstí a spokojenosti.

Pamatujte, že každý je jedinečný a to, co funguje pro jednu osobu, nemusí nutně fungovat pro druhou. Je důležité najít, co vám osobně přináší radost a štěstí.

Na mě rozhodně platí klubíčka, vlna a ponožky. A nejlepší na tom je, že mi přináší štěstí vždy, když je vidím, nebo si je beru na sebe. Co přináší dlouhodobě dobré pocity vám?

úterý 6. února 2024

Poklady z vyklízení před rekonstrukcí

Článků věnovaných rekonstrukci našeho statku se hned tak nezbavíte. Je ještě tolik věcí, o kterých jsem vám nepsala! Ale myslím, že by se vám to mohlo líbit. Rozhodně nejsme tradiční. ;-) To my nikdy, že?

Dřevěná truhla na... šití?

Maňásek kočička

Staré noviny

Babiččin obrázek ze základky

Průvodní dopis k ručně tkanému koberci