Postahovala jsem si různé články z internetu a pustila se do čtení toho, co je a není shopaholismus a oniománie, protože už jsem o tomhle tématu leccos slyšela či četla. Dokonce byl natočen film Báječný svět shopaholiků. Viděl jste ho někdo?
Co to je a proč to vzniká?
Názory se pochopitelně různí, ale já vám přináším stručnější souhrn toho, co jsem se dozvěděla. Jedni shopaholismus a oniománii (kompulzivní nakupování) definují jako závislost na nakupování, která postupně zničí celý váš život (ať žije optimismus!) a druzí tvrdí, že to je jen nedostatek pevné vůle. V obou případech jde o nutkavé nakupování něčeho, co ve většině případů vůbec nepotřebujete a nepoužíváte. Je-li postiženým lidem nakupování znemožněno objevuje se u nich úzkost a další nepříjemné psychické stavy. Takoví lidé využívají nakupování jako řešení svých těžkostí v běžném životě. Mají ho jako terapii, která zpočátku pomáhá. „Stejně jako v případě ostatních závislostí vyplňuje nutkavé nakupování určitý druh prázdnoty.“ „Jakmile se jim něco nedaří nebo mají nepříjemné pocity, jdou a nakoupí hromadu věcí. Je to pokus zvednout si sebevědomí. Bohužel jakmile přestanou nakupovat a jejich extáze pomine, zůstanou jen opět o něco větší výčitky svědomí a úzkost,“ uvádí Edwardsová, profesorka marketingu na Eastern Michigan University.
Takže sečteno a podtrženo – nákupem se postižený snaží zlepšit si náladu a vyrovnat se se stresem. Asi jako když já utíkám ke knížkám, jen to mám poněkud levnější. Nicméně podstata zůstává – od skutečného problému nebo něčeho tíživého se uniká jinam. To špatné není nakupování jako takové, ale to že „shopaholismus vždy vede k obrovským dluhům, destrukci mezilidských vztahů, pracovním problémům, depresím a úzkosti.“ Pro zmírnění bych doplnila – neřešený! Zvláště nebezpečné na něm je, že jde o společensky tolerovanou závislost. Všichni vás varují před kouřením, alkoholem a drogami, ale před obchody a nakupováním?
Podobně jako jiné závislosti vzniká postupně a rozvíjí se. Zpočátku jde o neškodné nakupování – třeba i něčeho, co nepotřebujete, ale říkáte si, že by se vám to mohlo hodit, ale později začnou někteří shopaholici svoje nové věci a dluhy schovávat a tajit (stejně jako alkoholici schovávají lahve). Nakupování se stává „středem vesmíru“ postiženého jedince. Svůj volný čas rádi tráví v obchodních domech. Neustálé výtky, proč utrácí peníze a nakupují zbytečnosti, pochopitelně nepomáhají.
Onioman cítí potřebu neustále nakupovat. Pořizuje si zbytečnosti, o které od okamžiku nákupu nemá zájem a nepoužívá je. Nakupování probíhá v tazích – mezi jednotlivými nákupy může být i několikatýdenní pauza. „Tato intenzivní touha je typická pro všechny impulzivní poruchy. Člověku činí silné potěšení těšit se na akt nákupu. Ten pociťuje jako vzrušení až euforii. Uspokojení potřeby vede nejprve k uklidnění a poklesu úzkosti, po němž následují pocity viny, hněvu, smutku nebo apatie. Výčitky svědomí a obava, že utratil příliš mnoho peněz, ho nutí racionalizovat koupi takového předmětu nebo před partnerem snížit její skutečnou cenu tak, aby koupě byla akceptována. Také tvrdí, že se jednalo o výhodný nákup. Tito lidé si vymýšlí, odkud vzali finanční zdroje, nebo o nákupu blízké prostě neinformují.“ A
Shopaholismus postihuje muže i ženy přibližně stejně, jen muži problém maskují sběratelstvím: „Ta hranice mezi sběratelstvím a chorobným nakupováním není úplně ostrá,“ vysvětluje MUDr. Karel Nešpor, CSc.. Vypráví příběh o tom, že měli pacientku závislou na alkoholu, která „žila s přítelem, jenž byl náruživým sběratelem knih. Jejich obydlí bylo knihami doslova napěchováno. Na záchodě, v koupelně, v předsíni… Dokud žena pila, tak jí to nevadilo a manžel posedlý knihami zase toleroval její pití. Ovšem ve chvíli, kdy vystřízlivěla, došlo jí, že nebude žít ve skladišti a vztah se rozpadl.“
Nejběžnějším spouštěčem impulzivního nakupování jsou deprese a emocionální neklid. Uváděnou příčinou může být i nízké sebevědomí. Shopaholici prý mají tendenci k fantazírování a jsou náchylnější k depresi a záchvatům úzkosti. Výzkumy neprokázaly spojení mezi shopaholismem a výší příjmu nebo pohlavím. V jiném článku se hovoří o tom, že ženy tvoří 80 % z celkového počtu takto závislých lidí. Shopaholičky trpí pocitem samoty, smutku, hněvu, nudy, jsou málo oceňované, s nedostatečnou seberealizací, partnerskými problémy, prostě jsou nespokojené se svým životem nebo mají deprese. Často není tato závislost jediným problémem – mohou mít například i poruchy příjmu potravy nebo jsou současně závislé na alkoholu.
Závislosti bývají spojeny s vyšší úrovní impulzivity a nezralostí charakteru. „Platí, že v případě závislostí, kterým se budeme dále věnovat, se jedná především o prostředek jak uniknout od problémů vnějšího světa, od stresu, úzkostí, bezmoci, viny, deprese apod. Člověku vlastně nahrazují něco, co mu chybí. Jako příklad lze uvést někoho, kdo touží po úspěchu, pochvale, ocenění, má pocit, že nepodává dostatečný výkon, a tak se celkem lehce může stát workaholikem.“ Řešením tedy je dobrat se skutečného problému, pak totiž není třeba hledat náhradní řešení závislostí.
Nákup shopaholiky odvede od jejich problémů a cítí se po něm lépe. Ovšem jen dočasně. Jakmile euforie odezní, přijde stav, který je velmi často zase o něco horší, než byl ten před nákupem. Jenže závislí tenhle začarovaný kruh nevidí, a tak každý nezdar řeší nákupem něčeho nového.
Podle následující definice závislosti není shopaholismus závislostí jako takovou: „Charakteristikou pro syndrom závislosti je touha užívat psychoaktivní látky, alkohol nebo tabák, přičemž dochází k potížím se sebeovládáním, k vyžadování vyšších dávek, zanedbávání ostatních aktivit a zájmů a pokračování v užívání i přes zjevně škodlivé následky. Jedná se tedy především o závislosti na látkách (alkohol, nikotin, opioidy, kanabinoidy, sedativa nebo hypnotika, kokain a další stimulátory včetně pervitinu a kofeinu, halucinogeny, organická rozpouštědla a další).“
„Už v roce 1948 prohlásil německý psycholog Viktor von Gebsattel, že prakticky každý lidský zájem, ať je nasměrován kamkoli, může vyústit v závislost. Aby se jednalo o skutečný návyk, musí být přítomno snížené sebeovládání a postupné zvyšování tolerance závislého jedince. Po vysazení nebo skončení jsou přítomny abstinenční příznaky a důležitý je jasný důkaz o škodlivosti tohoto počínání, jež se často projevuje v zanedbávání ostatních, většinou pro život nutných aktivit. Podstatné je utajování a pocit viny, ztráta kontroly a leckdy vedení dvojího života. „Hranice je daná snesitelností aktivity – závislosti, poruchy, mánie – vůči člověku samému a jeho okolí,“ dodává MUDr. Cimický.“
Na evropském psychiatrickém kongresu prezentoval italský psychiatr Marco Di Nicola s kolegy výzkum, z něhož vyplynulo, že 33 % pacientů s bipolární poruchou (maniodepresivní chování) mělo alespoň jednu behaviorální závislost, tedy nelátkovou závislost, např. patologické hráčství, nutkavé nakupování, sexuální závislost, závislost na internetu, na pohybu a workaholismus. Existuje také závislost na čokoládě, na partnerovi, na sexu (hypersexualita – nymfomanie/satyriáza), na pornografii (týká se přibližně 7 % lidí, muži preferují přímo porno, neboť potřebují vizuální podněty, kdežto ženy upřednostňují erotické fotografie či literaturu), na kráse, na opalování (= tanorexie), na botoxu, na pohybu (extrémní fitness), na televizi, na internetu a čemkoliv dalším, co přináší informace, tzn. na informacích, na počítačích, na virtuální realitě, na mobilu, na posílání a přijímání textových zpráv, na chatování, na počítačových hrách…
