Putování po čajovnách

Rozhodla jsem se, že zase začnu více navštěvovat čajovny a budu se seznamovat s různými druhy čaje a jejich přípravou. Chci také vychutnávat klid těchto míst a nasávat jejich atmosféru. Plánuju asi tak jednu až dvě čajovny za měsíc, aby mi to moc nelezlo do peněz a přitom měl tento "průzkum" nějakou cenu.

O tom, kde jsem byla a jak jsem si tam pochutnala si budete moci přečíst v jednotlivých článcích.

1. Literární čajovna Skleněná louka

Po dlouhé době jsem včera vyrazila do čajovny. Fakt už mi to chybělo! Pro Putování po čajovnách, cyklus, na který se můžete těšit, jsem si na úvod vybrala "Skleněnku", protože s ní jsem v Brně před lety začínala. Tam jsem se seznámila s kombuchou.

Vzhled čajovny je stále stejně přitažlivý. Pódium s polštářky vzadu v druhé místnosti pohodlné a fotky na stěnách krásné. Co mě ale nemile překvapilo, byl výběr čajů. Nechci říct, že by byl přímo malej, ale v nabídkovém lístku jsem v podstatě nenašla čisté neovoněné černé nebo zelené čaje. A přitom v článku na internetu z konce srpna mají vypsané tchajwanské oolongy a čaje z Dareelingu a Nepálu z druhé sklizně. Že by je jen prodávali s sebou? Nebo že by jim už došly? Mají na ně snad jiný lístek, který nám zapomněli dát? Nevím, ale trochu mě to mrzelo, protože jsem chtěla poznávat další a další kvalitní čaje.

Nicméně mě potěšilo, že jsem v jejich nabídce nalezla matcha shake, nebo matcha latte, což je vlastně práškový zelený čaj matcha připravený s mlékem a cukrem. Vypadá to jako nějaký zelený hnus, ale chutná to fantasticky a je to sladké.

Také jsem poprvé ochutnala martovník citronový, ale nebyl to bůhvíjaký zázrak. Prostě bylinkový čaj podobný meduňkovému, jen víc citronový. Asi by byl zajímavější v kombinace s něčím dalším, tedy jako směs. Celkově to byl příjemně strávený večer a odcházela jsem s dobrým pocitem.

Znala jsem Monyovou...

Před rokem jsem se na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě setkala se Simonou Monyovou. Jako lovec autogramů (Moc jich teda nemám - začala jsem nedávno a nijak zvlášť to neprožívám.) jsem přišla na její autroské čtení. Ani už nevím, co přesně to tenkrát četla, ale myslím, že se mi to líbilo. Byla to vysoká, štíhlá a celkově krásná žena. Přiznávám, že jsem jí trochu závidděla, měla všechno, po čem toužím: rodinu, krásu, domýšlela jsem si i zdraví a příjmy a hlavně byla spisovatelkou.

Po skončení čtení jsem se zařadila do fronty na autogram. Neměla jsem jako jiní její knížku, ale obyčejný bloček. Nějak jsem se s ní zdržela  a prohodily jsme pár slov. Řekla mi, že si vůbec nemám všímat kritiky, že se vždycky najde někdo, komu se moje dílo (taky píšu, jak možná víte) nebude líbit. A pak mi nabídla, že jí můžu svoje dílko poslat, a že mi k němu něco řekne.

Za posledních pár let jsem toho moc nenapsala a tak jsem pořád váhala, co jí poslat. Myslela jsem si, že to není dost dobrý, abych to ukázala opravdový spisovatelce. Teď mě mrzí, že jsem jí neposlala cokoliv aspoň trochu slušnýho ze svý tvorby. Takovouhle zpětnou vazbu asi hned tak totiž nezískám.