Do nového roku jsem chtěla zvolit nějakou detektivku od Agathy, protože jsem od ní viděla o Vánocích pár filmů, jak jste mohli číst v mém Vánočním deníku (dílech 1 až 5). Navíc je to oblíbená autorka kámošky, o níž si myslím, že má dobrý vkus, a tak se pořád snažím pochopit, co na té Agátě vlastně vidí. Z toho je vám tedy jasné, že mě zatím moc nezaujala.
Kniha byla přeložena Evou Ruxovou z anglického originálu 4.50 from Paddington (Pan Books Ltd, London). V roce 1982 ji vydal Československý spisovatel v Praze v nákladu 70 000 výtisků. A za knihu s 256 stránkami chtěli 26 Kčs. Další část prozrazuje nebo naznačuje děj.
Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je malá, tlustá paní Elspeth McGillicuddyová, o jejímž jménu si nejsem jistá, jak se správně čte, ale dlouho mi to vadit nemuselo, protože odjela na dovolenou na Cejlon. Teď mě napadá, že zde je hezky vidět, že je to starší kniha, protože dnes říkáme Srí Lanka. Ale zpět k příběhu. Takže když paní McGillicuddyová vidí vraždu tak říkajíc v přímém přenosu, nenapadne ji nic jiného, než zajít za svou přítelkyní slečnou Jane Marplovou. A ta už se postará o to, aby se záhadě se ženou, jež škrtil jakýsi muž ve vlaku, přišlo na kloub.
Do podezřelé oblasti – sídla Rutherford Hall – vyšle inteligentní profesionální hospodyni v domácnosti Lucy Eyelesbarrowou, která umí báječně vařit, je téměř posedlá úklidem a s lidmi to umí tak dobře, že ji platí málem zlatem. V tomto případě se ovšem spokojí s menším platem, protože chce být nablízku údajné tetičce (slečně Marplové) žijící v Brackhamptonu. Starý pan Crackenthorpe po ní mlsně pokukuje. Byť vypadá, že má smrt na krajíčku, má ve skutečnosti pořádně tuhý kořínek. A všichni ostatní si ji víceméně také oblíbí. Někdo kvůli jídlu, někdo pro krásu.
Hádanky jsou v tomto případě dvě: Kdo je mrtvá žena nalezená v sarkofágu v Dlouhé stodole? A kdo ji zabil?
Potenciální motiv by mohly být peníze. Otec starého pana Luthera Crackenthorpa měl totiž fabriku na sušenky a všechny možné potraviny a vydělal značné jmění. Protože se v synovi zklamal, přenechal celé velké dědictví vnukům a vnučkám. A že jich je. Máme tu neprovdanou dceru Emmu ve středních letech, která se o protivného mrzoutského otce obětavě stará. Ta měla nejraději bratra Edmunda, který padl ve válce, ale možná se předtím stihl oženit s nějakou Martine, o které jim tehdy psal. Dokonce od ní nedávno přišel dopis, že spolu měli syna. Svobodný Cedric žije a maluje na nějakém ostrově (myslím, že Ibize); Harold podniká, pracuje v City, žije v Londýně a za ženu má hraběcí dceru Alice; Alfred je černou ovcí rodiny, také podniká, ale spíš dělá malé podvůdky, ze kterých příliš nezbohatne, ale kdyby se na to přišlo, nebylo by to nic moc; pilot Brayn je trochu mimo realitu, je to vdovec po Edith, která patřila do rodiny a jezdí do Rutherford Hallu s jejich synem Alexandrem. Ještě tu máme doktora Quimpera a rodinného advokáta Wimborna.
(V dlouhé stodole byla nalezena mrtvola ženy. Inspektor Bacon:) „... Aby se na ni šel podívat starý pan Crackenthorpe, to by asi nebylo možné? To by pro něj bylo příliš velké vypětí?“
„Vypětí? Nesmysl. Neodpustil by vám ani mně, kdybyste ho nenechal kouknout. Je zvědavostí celý bez sebe. Aspoň patnáct let ho nic tak vzrušujícího nepotkalo – a ještě ho to nebude nic stát!“
„Takže mu toho ve skutečnosti moc není?“
„Je mu dvaasedmdesát,“ řekl lékař. „To je opravdu všecko, co mu je. Má nějaké ty revmatické bolesti – kdo by je taky v těch letech neměl? Říká tomu artritida. Po jídle mu tluče víc srdce – což je normálka – tak naříká na srdce. Ale vždycky dokáže udělat všechno, co chce! Takových pacientů mám spoustu. Ti, co jsou opravdu nemocní, obvykle zoufale tvrdí, že jsou naprosto zdraví. (str. 68–69)
(Alfred:) „Pozoroval jsem vás – jste chytré děvče, Lucy. Jste příliš chytrá, abyste ztrácela čas vařením a uklízením.“
„Děkuji vám, ale dávám přednost vaření a uklízení před kancelářským stolem.“
... (nabízí jí pochybný kšeftík) ...
„A jaké jsou podmínky?“
„Manželství, jestli o ně stojíte. Ženy o ně zřejmě stojí, ať jsou sebevíc moderní a nezávislé. Kromě toho vdané ženy nemůžou svědčit proti svým manželům.“
„To už není tak lichotivé!“ (str. 136)
Slečna Marplová odložila pletení a uchopila Timesy s nedoluštěnou křížovkou. (str. 170)
„Potíž je v tom,“ řekla slečna Marplová, „že lidé jsou chamtiví. Někteří lidé. Takhle to často začíná. Nezačnete s vraždou, nechcete spáchat vraždu, dokonce na ni ani nepomyslíte. Začnete být chamtivá, chtít víc, než můžete mít.“ Položila pletení na kolena a zírala před sebe do prázdna. „Takhle jsem se seznámila s inspektorem Craddockem. Při jednom případě na venkově. Blízko lázní Medenham. Začalo to právě tak, prostě jeden slabý, milý člověk chtěl mít víc peněz. Chtěl peníze, na které neměl nárok, ale které, jak se mu zdálo, mohl snadno dostat. Žádnou vraždu tenkrát nechtěl. Bylo to tak snadné a jednoduché, že to skoro ani nevypadalo jako nějaká špatnost. Takhle věci začínají... Ale skončilo to třemi vraždami.“ (str. 237)
