Oblíbená zvířátka 1

Mám ráda skoro všechna zvířátka, ale některá mám ještě raději než jiná. Tahle jsou focená v zoo v Jihlavě, o které jsem psala ve stejnojmenném článku.

Často je mnou focen či pozorován třeba: tamarín pinčí

tygr sumaterský

lvíček zlatý

S mláďátkem v popředí

Zoo Jihlava

Fenek berberský

Po návratu z pochodu Teslácký šotek jsem se sice cítila utlapkaná, ale to mi přece nemůže zabránit

navštívit zoo. A ta jihlavská je super. Dodnes si vzpomínám, že na ni jedna spolužačka dělala prezentaci a mluvila o ní jako o první zoo bez mříží. Už jsem tam byla nejméně třikrát, a protože se snaží držet krok s ostatními modernizujícími zoo, změnilo se leccos i tady. Například přibyl nový pavilon s nádherně lesklou střechou. Ale ještě není dokončený a v dešti jsem nijak zvlášť nezkoumala pro koho vlastně je. Takže teď už víte, že nám pršelo. Trochu. Ale ono je to vlastně dobře, protože pak byla vylezlá i zvířátka, která jsem jindy neviděla, třeba rys a… mýval!

 

Ale abych to vzala pěkně popořádku. U vstupu jsme se chvíli zdrželi u surikat, protože ty jsou vždycky kouzelné!

Další v pořadí byly žirafy. Mají tu teď nový pavilon a žijí v něm tři. U žiraf jsem si dovolila malou přednášku, protože si o nich něco pamatuju z předminulé návštěvy pražské zoo, kdy jsme si o nich povídali s jejich ošetřovatelkou. Zajímavé třeba je, že jsou to mimochodníci. O velbloudech docela dost lidí ví, že je problém se jim udržet na hřbetě proto, že kráčí oběma levýma nebo pravýma nohama naráz, ale že to má žirafa stejně není až tak známé. Můžete si to vyzkoušet na podlaze na všech čtyřech (lepší je to na koberci), pokud nad tím nebudete uvažovat, ale normálně polezete po čtyřech, rozhodně se nebudete chovat jako mimochodník, je to zvláštní způsob chůze, při němž se jezdec na zvířeti klátí z jedné strany na druhou. Dříve se říkalo, že to je jinochodník, to zní docela vtipně!

Na informační ceduli mě zaujalo, že existuje devět druhů žiraf a mají i různá zbarvení (tvary skvrn, ne že jsou třeba zelené).

Malé nahlédnutí do historie zoo: V roce 1957 napadlo Oldřicha Vávru, inspektora pro kulturu a zakladatele a vedoucího populární Vávrovy skupiny, vybudovat zookoutek v zalesněném údolí toku říčky Jihlávky zvaném Heulos. Základem byla především zvířata (bažanti a papoušci) Jindřicha Weisse, vedoucího kulisáků v jihlavském divadle. Oficiálně byl status zoo získán v roce 1982, o tři roky později byla postižena povodní. V roce 1994 byla přijata za člena Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), což ji posunulo mezi významné evropské zoo. „Jihlavská zoo je příspěvkovou organizací řízenou Městským úřadem v Jihlavě, který poskytuje finance. Každým rokem ovšem zoo zvyšuje míru své soběstačnosti.“ V zoo se nyní nachází asi dvě stě druhů zvířat, tisíc jedinců. Zoo se specializuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů.

V roce 2011 se začal budovat projekt Zoo pěti kontinentů. Jeho celková odhadovaná cena je 135 miliónů korun, přičemž více než 94 miliónů pochází ze zdrojů Evropská unie – ROP NUTS II Jihovýchod. (Aspoň jednou dělají něco užitečného!) V dubnu 2013 byla otevřena expozice Australská farma: Dům je poostaven podle skutečných farem australských osadníků. Setkat se zde můžete s klokany, papoušky, kunovci či ledňáky.

V červnu 2013 byla zpřístupněna expozice Africká savana, v níž najdete žirafy, zebry, vodušky, damany, kombu Gattnerovu, kočky pouštní a fenky. Africká savanu se nachází hned za novým hlavním vchodem v západní části zoo. Centrem je pavilon ve tvaru velké africké chýše, který patří především žirafám. Na mé fotografii můžete vidět, jak mu jedna ožírá střechu. Ve výběhu vedle pobíhají zebry a rozčarovaný pštros dvouprstý, který odmítal ošetřovatele nechat uklízet a pořád na něj dorážel. Člověk by se až bál, když ho ta velká potvora chtěla kopnout. Naproti tomu zebry vypadaly mírumilovně a schovávaly se i před drobným mrholením. V blízkosti ještě najdete výběh s opicemi a o kus dál pavilon hyen žíhaných.

Dost rozzlobený pštros (chtěl kopnout ošetřovatele)

Hyena žíhaná

Nyala nížinná

V jihoamerické Haciendě Escondido (dříve Amazonském pavilonu) můžete vidět piraně, tamaríny, kosmany, lvíčka zlatého (těšte se na příští článek Oblíbená zvířátka 1) nebo lenochod.

V africké vesnici Matongo jsou lemuři, kaloni a plameňáci. Zde si můžete vlézt do výběhu koz kamerunských a krmit je zakoupeným speciálním krmivem z automatu hned u vstupu do výběhu. Teď měly malá roztomilá kůzlátka.

Koza kamerunská

Plameňáci

Prohlédnout si můžete také pavilon šelem, výběh medvědů malajských s názvem Malay Medan, výběhy levhartů Himaláj a hned u vstupu výběh shetlandských poníků nazvaný Shetlandy (marně jsem tam hledala ovečky, protože ty mám se Shetlandskými ostrovy spojené více než poníky), nebo malou expozici Babiččin dvoreček s drobnými českými domácími zvířaty. Právě přestavován je tropický pavilón.

Zaujal mě asijský parčík Hokkaido, který vypadal jako zenová zahrada a působil kouzelným dojmem i v dešti. Jen nás kvůli němu nezlákal k posezení. Atmosféru dotvářela hudba linoucí se z šikovně schované reprobedny.

Tady ještě pár foteček na závěr.

Orel královský v letu

Orel královský

Sup bělohlavý

Překvapilo mě, že nemá holou lebku jako ten, kterého znám, ten vypadá zle a moc se mi nelíbí, tenhle je docela hezký... na to, že je to sup.

Zajímalo by mě, co je to následující zvířátko. Bylo hned u vstupu a nebyla u něj cedulka.

Rybník – chata Hubertka (u Okrouhličky)

Cestou z pochodu Teslácký šotek (můj článek) jsme se zastavili na večeři v hospůdce u Okrouhličky. Jmenuje se chata Hubertka. Mají tam totiž zajímavé víkendové akce a my chtěli vyzkoušet Uzený víkend. Protože nemám ráda tlustý maso teplý, ale jedině studený, odolala jsem lákavě vyhlížejícím knedlíkům (směs houskových a bramborových) s krkovičkou nebo bůčkem a dala si jenom studený talíř, na kterém byla kromě krkovičky a bůčku navíc uzená klobása a špek. Všechno mi chutnalo a zbytek (320 gramů je vážně hodně) jsem si nechala zabalit s sebou. Obsluha byla milá a celkově to bylo fajn. I ceny jsou příznivé, škoda, že je to takhle z ruky.

Pokud máte tenhle víkend volno, můžete zajít na Těstovinové speciality od 12 hodin 30. 5. Prvně jsem si říkala, že těstoviny si můžu udělat sama doma a není na tom nic světobornýho, ale... „Na speciálním stole s hořáky a plno ingrediencemi si sami určíte, z čeho se má skládat vaše jídlo.“ Navíc od 20 hodin vystoupí skupiny Bendžojsovi koně s trempskými a country písničkami. Zní to tedy opravdu zajímavě, ale už mám jiný program.

Nebo můžete přijet 6.–7. 6. od 12:00 na Pečená a grilovaná žebírka. Specialitou je jejich křenové zelí, které jsem měla možnost ochutnat k uzeninám, ale s hodnocením nemohu soudit, protože nemám ráda křen. Tentokrát bude hrát od 20 hodin Pavel Lutner s kapelou Vrabčí trh.

Stránky chaty: http://www.rybnikhubertka.cz/

Dotazníček

Byla bych ráda, kdybyste mi mohli vyplnit kratičký dotazník na následující adrese.

https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/zajem-obcanu-o-eticke-chovan/

20 osvědčených způsobů prokrastinace

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, co vlastně dělám, když prokrastinuju = dělám něco jiného, než mám. Názory na prokrastinaci se různí. Někdo tvrdí, že to je nemoc, jiní, že to je lenost – trochu to připomíná diskuse o obezitě. Také není jasné, jestli je to nemoc, nebo lenost začít s tím (a sebou!) něco dělat. Ti, co mají vždy vše hezky hotové nebo jsou přirozeně celý život štíhlí snadno sklouznou k tomu myslet si, že takhle je to normální a prokrastinátoři a tlustí jsou jimi odvrhováni jako neschopní.

Ale taky jsem se setkala s názorem, že prokrastinace je dobrá. No fakt! Jak je to možné, divíte se? Je to proto, že když prokrastinujete, jste vlastně něčím vyšším ve vás varováni, že tohle vůbec dělat nemáte. Možná že někdo prokrastinuje u důležitých a nutných věcí, bez kterých to jinak nejde, ale obvykle lidé prokrastinují – aspoň podle této teorie – u toho, co vlastně dělat nechtějí. Umíte si představit, že byste odkládali pařbu s přáteli? Dovolenou? Četbu své milované knihy? Ale třeba i běhání, lezení po skalách nebo něco dalšího, co máte rádi a co vás naplňuje?

Ne, odkládáme věci, které rádi nemáme, které rádi nemáme a které dělat nechceme. Ale to jsem trochu odbočila. Chtěla jsem se věnovat hlavně tomu, co dělám já, když prokrastinuju. A jak poznamenal jeden můj kamarád, jestli si to užívám. Prokrastinací se totiž běžně rozumí provádění zbytečných činností, které vás vlastně ani nijak zvlášť nenaplňují, to je pak opravdu „špatná“ prokrastinace, ale pokud se věnujete „dobré“ prokrastinaci, možná se z ní vyvine něco, co vás jednou uživí.

A tohle je mých 20 způsobů prokrastinace:

• Píšu blog.
• Koukám na seriál na počítači (Big Bang Theory = Teorie velkého třesku, Buffy přemožitelka upírů, Čarodějky, Susedia). Případně na pohádky, o kterých pak píšu recenze... a někdy u toho i pletu.
• Kreslím Zentangle. (Moje obrázky najdete tady.)
• Maluju patelkama abstraktní podklady pod Zentangle nebo zvířátka, příp. vymalovávám mandaly.
• Cvičím nebo podnikám výlety (Beroun, Praha, Jihlava...).
• Čtu si (Sherlocka Holmese, o štěstí, populárně naučné knihy nebo něco na netu).
• Vařím a peču (chleba, focacciu, limoncello...), studuji italskou kuchyni.
• Zalévám a kultivuji kytky.
• Uklízím a třídím (látky, příze, papíry). Zametám.
• Pletu ponožky nebo šátky. Protože je to konkrétní, praktické a rychle přibývající, což mě uklidňuje a působí uspokojení.
• Paličkuju – mám při tom pocit vlastní maličkosti a stejně tak nicotnosti svých starostí či problémů.
• Nakupuji – zaháním žal a povinnosti shopaholismem. Psala jsem o něm v článcích Shopaholismus a oniománie (1/2), Shopaholismus a oniománie (2/2).
• Pleju levanduli a právě jsem si zasadila tymián. (Vážně divný, když odmalička nenávidím práce na zahrádce, zejména s hlínou a vším, u čeho se ušpiním.)
• Shromažďuji nápady na pletení, háčkování nebo něco jiného na Pinterestu.
• a dalších šest způsobů, které praktikuji a dosud si je neuvědomuji zatím hledám. ;-)

Jaké žrouty času máte vy?

Turistický pochod, konkrétně Teslácký šotek

Sobota je ideální den pro turistický pochod. Jak taková akce vypadá? Mno, pochod si najdete v turistickém kalendáři, nebo někde na webu. Přijdete na start – obvykle je blízko nádraží nebo na jinak obecně známém místě. V tomhle případě se jednalo o dřívější podnik Tesla v Havlíčkově ulici číslo 30 v Jihlavě.

Vyplníte přihlášku (jméno, bydliště, datum narození) a zaplatíte startovné. Obvykle ve výši třicet korun či méně. Za tuto drobnou částku získáte nejrůznější věci: popis trasy, razítka, diplom, buřta, limonádu… jak kdy, jak kde.

V propozicích stálo, že tenhle Teslácký šotek už je 35. ročníkem turistického pochodu a cyklojízdy. Akce je pořádána v rámci programu Vystup na svůj vrchol na podporu Bezručovy turistické chaty na Lysé hoře v Beskydech – můžete získat dvě razítka, za každé se platí deset korun, a to je ta podpora. Vrcholy jsou v tomto případě Větrník (570 m n. m.), přes který vedla i naše sedmnáctikilometrová trasa, a Kopec (534 m n. m.), tam bych se docela ráda někdy vypravila, protože mít v seznamu svých vrchů Kopec mi připadá zábavné.

Ale zpět k pochodu. Pochodovat samozřejmě nemusíte, stačí normálně jít po vyznačených trasách. Obvykle se využívají turistická značení, která jsou dlouhodobá, takže si snadno můžete trasu pochodu zopakovat někdy příště, ale leckdy potřebujete – především ve městech – slovní popis trasy a pokud je to v přírodě, využívá se třeba fáborkové značení. Někdy mohou turisté ke značení využít speciálně udělané šipky apod., ale občas se najdou primitivové, kteří jim je ničí, značení strhávají a neznalé turisty matou.

Zde je asi na místě zmínit se krátce o turistickém značení. Určitě jste se již někde v přírodě či ve městě setkali s turistickou značkou – třemi vodorovnými proužky, z nichž oba krajní jsou bílé a prostřední barevný. Červený, modrý, zelený nebo žlutý. Kromě posledně jmenované si pořadí barev můžete zapamatovat podle pastelek, alespoň za nás se po červené nacházela modrá a až potom zelená. Naše – míněno české – značení patří ve světě k nejlepším, možná proto, že máme nejhustší síť v Evropské unii, nebo právě proto, že používáme barvičky. Chápu, že všichni obdivují vyspělost a hospodářskou úroveň Němců nebo Rakušanů, ale jejich turistické značky jsou vážně děs. Místo aby se setkaly třeba červená s modrou a žlutou jako u nás, protnou se jim tři červené a v lepším případě budou alespoň očíslované, v tom horším si můžete vybrat kudy kam.

Turistické značené trasy najdete buď v turistických mapách, nebo si můžete na Mapy.cz zapnout turistickou mapu, dostatečně si ji přiblížit a vidíte je také. Můžete třeba využít k plánování turistických výletů v místě svého bydliště nebo dovolené.

Turistické značky, a tedy i trasy, pochopitelně vedou především zajímavými oblastmi a místy, kde je něco k vidění. Červená turistická značka se používá především pro dálkové a hřebenové trasy. Mezi lidmi se říká, že je to „ta nejhezčí“. My po ní třeba přecházeli Šumavu s batohem na zádech z Vyššího Brodu do Nového údolí, což je 70 kilometrů, pak jsme odbočili po žluté do Lenory, pak dál na Záťoň, Boubín a do Kubovy Huti. (Více si o tom můžete přečíst v mých článcích se štítkem Šumava.)

Ale abych se vrátila k významu barev značek: modrá se používá pro významnější trasy, zelená pro místní trasy a žlutá slouží ke spojování, obvykle jsou tedy žlutě značené zkratky, nebo krátké trasy a mezi námi, většinou za moc nestojí, protože na rozdíl od červených vedou leckdy po silnici, což je celkem logické, protože mají sloužit ke spojení dvou tras, ne k dlouhatánské procházce.

Pozor na to, že barvy značek neukazují na převýšení, důležitost cesty nebo náročnost, jak si občas mnozí myslí, že červená (výstražná barva) je nejnáročnější, ale přitom v Tatrách je takto značená magistrála, kterou s trochou štěstí absolvujete v pohodě i v sandálech a s malými dětmi.

A teď ještě pár slůvek k pochodu jako takovému: Do přihlášky se vyplňuje místo bydliště a datum narození třeba proto, že nejstarší a nejvzdálenější účastník získá nějakou cenu. Na tomhle pochodě mě překvapila tombola, kdy jsme si ceny losovali. Cenou útěchy byl třeba notýsek nebo propiska a já si vylosovala přímo jednu z cen – kokosovou tyčinku.

Jinak naše trasa byla fajn, trochu jsme si ji prodloužili, protože jsme v pekárně na raním kafi zapomněli hůlky. Po modré značce jsme došli k restauraci Na Pančavě, kde jsme chvilku koukali kolem, než jsme našli cestu do Sasova a Ráje. Kontrola je v Rančířově, který si snadno můžete splést s Rantířovem, nacházejícím se též u Jihlavy, a vedla přes něj šestadvacítka i třiačtyřicítka. Kontrola je věc, o které jsem se vám ještě nezmínila, takže buď může být živá, což znamená, že se na daném místě (nejlépe v hospodě) nachází nějaký človíček, který vám dá do příslušné kolonky razítko, nebo se může jednat o opis rozcestníku, jako to třeba dělám do Hradníka.

Kostelík v Rančířově

Buď se na hradě dostanu k razítku, nebo mohu svou návštěvu doložit fotkou (s mou maličkostí pochopitelně) či opisem směrovníku (nesprávně „rozcestníku“, ale tento výraz se používá častěji) na kterém jsou kromě kilometrů a popisu čísla, kdy byl zhotoven a „evidenční číslo značené cesty a za lomítkem kilometrická poloha směrovníku na trase a rozlišení směrovky písmenem (zpravidla písmeno „a“ směrem k počátku trasy a „b“ ke konci). U novějších tabulek se místo čísla trasy a kilometrické polohy uvádí zkratka oblasti (zhruba odpovídající okresu) a identifikační číslo místa. Vlevo dole se uvádí rok výroby tabulky.“ (Wikipedie)

V Rančířově jsme tedy dostali razítko a bonbón, vyzkoušeli jsme si, zda dokážeme uhodnout čtyři města, nebo spíše hrady. Jelikož byl výběr ze čtyř možností, bylo to relativně jednoduché, jen u jednoho se nám to nepovedlo, ačkoliv jsme výběr zúžili na dvě možnosti. Pak se šlo dále po modré na Okrouhlík, kam vedly společně všechny trasy, což je fajn pro snížení počtu kontrol. V útulné hospůdce jsme si dali uzenou polévku a domácí houstičku. (Taky bych ji někdy mohla zkusit upéct.) Ještě jsme viděli, jak se sjíždějí auta Land Rovery na nějaký jejich sraz a pak už jsme přes vrch Větrník šli zpátky do Jihlavy. Pobavil mě plot (vlnitý) za plotem (drátěný), ale fotit se mi to nechtělo. Za dvěma ploty a bránou byl útulek pro zvířátka – pejsky i kočičky, ale žádný hluk (štěkání nebo tak něco) se odtamtud neozýval, tak nevím, jestli je ještě funkční. I klece jsme viděli prázdné.

Cíl byl u zoo, do níž jsme se mohli podívat za zvýhodněné vstupné 70 Kč na osobu. A toho jsme museli využít… já spíš než nižší ceny toho, že jsem v Jihlavě a mám tu možnost. Zvířátka prostě miluju… takže už víte, o čem bude příští článek.

Doplňující zdroj pro ty, kteří chtějí o turistickém značení vědět více: http://cs.wikipedia.org/wiki/Turistick%C3%A9_zna%C4%8Den%C3%AD_v_%C4%8Cesku_a_na_Slovensku

U nás v ulici

Mazlivé koťátko

Nedaleko od nás žije malý roztomilý a hodně chundelatý koťátko. Z fotky to asi není vidět, ale má legračně tlustý tlapky.

Číhající kocourek Kyslík

Je to ohromnej mazlík a myslím, že ho muckaj všichni, co tudy chodí do práce, protože je až příliš přítulné. Pořád se tak trochu bojíme, aby mu někdo neublížil. Lidi jsou různý, dokonce existují tací, kteří nemají rádi koťátka. Ale taky by ho mohlo přejte auto, chytit pes nebo tak něco. Naposledy, když jsem šla kolem a muckala se s ním, na něj dorážel kocourek, kterého jsem si taky vyfotila. Tak trochu nasupeného, protože jsem ho od toho malýho broučka odháněla a navíc jsem ho pak převezla tím, že jsem si toho malýho chlupáče vzala do náručí. A pak ho taky „uklidila“ na popelnici, kde se mu celkem líbilo.

To už pak přišel mladý pár, čapl vztekajícího se kocourka a odnesl ho domu s hubováním: „Kyslíku, ty už jsi zase utek!“

Mračící se Kyslík

Krajkářské trhy v Praze jaro 2015

Opět jsem vyrazila na krajkářské trhy do Prahy (na konci článku najdete odkazy na všechny možné dřívější, které jsem popsala v samostatných článcích).

Protože už je navštěvuji pravidelně a navíc skoro pokaždé od roku 2012, potkávám často ty stejné lidi. Třeba Zuzanu Andělovou, která má e-shop U jehlic a klubíček, prodává ručně barvené příze, i běžné komerční a pořádá kurzy pletení. Příze má dražší, než jsem běžně zvyklá, ale možná o to kvalitnější. Těžko říct, nemám zatím dostatek zkušeností.

Hned vedle ní sedává další zajímavá paní, se kterou si ráda povídám a dívám se, jaké nové věcičky či klubíčka má na prodej. Obvykle si od jedné nebo od druhé nějaké to klubíčko koupím, protože mají fascinující barvy! Letos jsem bojovala s tím, že jsem chtěla přízi na šátek, a když jí je míň než 200 g, nebo je hodně tlustá, je mi jasné, že z toho rozumný šátek neudělám. Samozřejmě hned poté, co jsem si ji pořídila, mi došlo, že jednu takovou hodně podobnou už doma mám. No jo no, příjemný materiál a příznivá cena... a navíc žluto-hnědá kombinace se mi prostě asi velice zamlouvá. 

Taky jsem si stěžovala, že pořád pletu fialový nebo růžový šátky, že se mi ta barva na šátky líbí, což asi samo o sobě nevadí, horší je, že fialovou nosím málo a růžovou prakticky vůbec. A k zelené, oranžové nebo žluté, které mám nejraději, se to zrovna dvakrát nehodí.

Taky se pravidelně potkávám s paní, co dělá moc zajímavé a zvláštní věci. Pokaždé má něco nového, teď mi říkala, že se pustila do batiky. Zřejmě má dost práce s dětma, protože se soustředí na praktické věci – takové, co jsou omývat, prát a tak.... žádné vlněné svetry, které by se správně měly rozložit na ručník a nechat vyschnout položené. Věšení je totiž poškozuje a mají pak vytahaný vzhled. 

I když to chápu a je to fajn být tak praktická a vůbec, je to zajímavá paní a tak... ale nějak si přeju a doufám, že takhle nedopadnu. Že místo, abych se soustředila na krásné věci, budu dbát na praktičnost... brrr, noční můra. To už bych se pak nemusela vůbec věnovat ruční tvorbě, ta je přece většinou značně nepraktická, když ledacos za nás mohou uplést nebo ušít stroje...

Poněkolikáté jsem potkala taky Sylvu Antony Čekalovou, která vždy předvádí krosienkované výrobky. Tak trochu mě k této technice přivedla, resp. přivádí, protože zatím jsem si ji jenom vyzkoušela a ještě nemám jediný hotový výrobek. Ale líbí se mi to. Trochu to připomíná tkaní na rámu nebo tak něco. A fascinující na něm je také to, že ho málo kdo zná. Náhodou jsem ji našla na youtube, jak hraje na Panovu flétnu.

Stejně jako vloni tu byla paní se stánkem Zapleteno a klubíčky od Dropsu, kteří mají úplně senzační návody, podle nichž ráda pletu. Také jsem tu viděla spoustu potřeb na paličkování, ale co mi bylo líto, tak tu chyběla slečna, od níž mám podvinek na paličkovaného medvídka, který už spokojeně visí na zdi. A taky tu bylo letos překvapivě málo lidí, snad proto, že venku bylo tak nádherné počasí.

Zrovna jsme se s přítelem bavili, proč mají všichni takovou zálibu v kočkách, když jsme přišli ke stánku se smaltovanýma lžičkama. To jsem si prostě musela vyfotit.

Další články o pražských krajkářských trzích a co jsem na nich viděla:

Podzim 2012

Podzim 2013

Jarní 2014

Podzim 2014

Spravedlivý Bohumil (****)

Některé pohádky zřejmě nejsou tak docela pro děti. Pokud je tedy nechceme pořádně vystrašit. U téhle bych se bála i já. Královští rodiče touží po dítěti ale Bůh jim ho nechce dát, a tak požádají někoho jiného. Když je princezně Ludmile (Jitce Schneidrové) osmnáct let, rozhodne se ji tatínek (Karel Roden) provdat. Vede ho k tomu mimo jiné i to, že se dozvěděl, že pokukuje po vojáku Bohumilovi (Ondřeji Brouskovi). Královna (Ljuba Krbová) sice není za jeho unáhlené rozhodnutí ráda, ale víceméně souhlasí. Její neustále nešťastný výraz pohádku trochu moc dramatizuje.

Jenže tou dobou se stane strašné neštěstí. Bohumil může princeznu vysvobodit, ale bez kouzelného starce (Josefa Somra) by se mu to jistě nepovedlo. Jinak čtyři mrtvý vojáci mi na jednu pohádku přijdou až dost.

Scénář k třičtvrtěhodinové pohádce z roku 1998 napsala Jarmila Turnovská na motivy pohádky od Boženy Němcové. Na ČSFD má pohádka 54 %. V komentářích jsem našla poznámku: „Tohle že byla pohádka? Kdyby si s tím dal někdo víc práce,mohl to být slušný horor,“ se kterou se ztotožňuju. A ne, malým dětem bych ji možná raději nepouštěla. Sama jsem se dost lekla, když princezna omdlela. Pohádce dávám čtyři hvězdičky právě proto, že je jiná, originální, i když bych ji také nazvala spíše strašidelným snímkem.

Zajímavé květnové akce

Blíží se volné dny, prodloužené víkendy, a před námi stojí otázka: Co podniknout? Nebo: Jak si je nejlépe užít?

Nejprve přemýšlím, kam bych se nejraději podívala, ale to je pro typ I (dle Roberta A. Rohma) trochu složitá otázka. Přece všude. Tak to zkusím jinak. Kde se něco zajímavého děje? Mám vyzkoužené (a oblíbené) stránky Kudy z nudy, takže zadám termíny a trošku je prolustruji. A hned mám plánů: zeleně = akci jsem navštívila

• Příběh nemocné duše v Muzeu Vysočiny Jihlava: Jedná se o mezinárodní putovní výstavu péče o nemocné, na kterou se můžete vypravit od 2. dubna do 15. září. Vidět můžete klecové lůžko, fixační křeslo a svěrací kazajky. Asi to nebude příliš veselá výstava, spíš poučná.
• Velikonoční stezka s obřími kraslicemi v Hluboké nad Vltavou je přístupná do poloviny května: V tamějším infocentru si vyzvednete mapku a pak už můžete jít obdivovat šestnáct XXL kraslic, které dosud nebyly k vidění. Jsou z betonu a každá váží téměř 500 kg a měří 105 cm. Tato vejce by mohla snést jen 7 metrů vysoká slepice. Kromě jiných je pomalovali například František PON, od něhož právě čtu knihu, Eliška Jakubíčková, Šárka Rubickova či Mirka Němečková. 
• Motýlí dům v komplexu Diana v Karlových Varech: Na 20 druhů motýlů můžete vidět v tropické zahradě. Budou se zde vyvíjet od vajíčka přes housenku a kuklu až v motýla přímo před vašima očima. Výstava bude přístupná od 1. května do 31. srpna.
• Tulipány a ostatní cibuloviny v Průhonicích (Praha)

 1.–3. května

• Slavnosti českého chřestu: Hostín u Vojkovic, 2. 5.,
• Beroun: Jarní hrnčířské a řemeslné trhy na Husově náměstí, viděla jsem je v Toulavé kameře asi před měsícem, teda jednoho chlapíka, co dělal dřevěné hračky pro děti a měl fakt krásně vyřezanou kozu! V Berouně taky mají tři medvědy z večerníčku a pivovar Berounský medvěd (můj článek). Měli by tam být i jiní mistři řemesla, třeba ševci jako v roce 2011. A pokud je nestihnete, můžete sem vyrazit na Hrnčířské trhy ještě na podzim 12. a 13. září, to se konají znovu.
• Tzv. berounské zboží představuje červeně zdobená keramika s bílými přírodními motivy, „z níž se pilo při korunovaci krále Matyáše v roce 1611 a oblíbil si ji i císař Rudolf II. či Vilém z Rožmberka.“ V 16. a 17. století se tento druh vyráběl pouze zde. 
• Letošním tématem bude ruční výroba hudebních nástrojů. Součástí akce bývají koncerty, ochutnávka staročeských specialit, piva, českých a moravských vín.

8.–10. května

• Chmelfest v Žateckém pivovaru,
• Perníková chaloupka v Pardubicích
• Šluknovský zámek: Svět Harryho Pottera. Výstava Mudlům vstup povolen aneb Vítejte ve světě kouzel Harryho Pottera sběratelky Andrey Horákové.

16.–17. května

• Krajkářské trhy Praha.

22.–23. května

• 24. 5. Den Afriky na vrcholu Mniší hory v brněnské zoo od 10 do 14: Můžete ochutnat tradiční pokrmy, vyzkoušet si africké tance nebo pletení copánků a vyfotit se v typickém africkém oděvu. Fotografická prezentace bude zahrnovat Ghanu, Ugandu, Mosambik a Kamerun, představí je lidé, kteří odtamtud pochází.
  
• Žamberk – technické muzeum,
• Slavnosti chřestu v Ivančicích u Brna,
• výstava Háčkovaný svět na zámku Duchcov: trvá do 31. 5. K vidění je přes sto padesáti panenek v miniaturních kostýmech a oblečcích, které připomínají vývoj módy a životního stylu od období antiky až po secesi. 

30.–31. května

• Postřižinský expres: Z Nymburka vyjíždí v 8:07 parní vlak. Jede přes Kolín, Kutnou Horu, Zruč nad Sázavou, Vlastějovice, Světlou nad Sázavou, Golčův Jeníkov, Čáslav a poté zpět do Kutné Hory. Odtamtud už bude jízda plynule pokračovat zpět do Nymburka, kde vás expres vysadí v 18:04 hod. Bude hrát skupina Třeshuska na zastávkách si můžete dát Postřižinského piva. Celodenní jízdenka stojí 230 korun za dospělého, pro děti 130 korun.
• Cesta kocoura Mikeše: 20 km trasa z Hrusic do Říčan (více info zde). Od 9 do 14 můžete navštívit akci Pohádkové Hrusice, která spočívá v komentovaných prohlídkách města. Vidět můžete Kočovné divadlo Rózy Blechové a kapelu Péro za kloboukem. Večer by mohlo být zajímavé Mnichovské kramaření. V okolí je zřícenina hradu Zlenice.
• Pivní rozjímání v Hradci Králové: Gayerova kasárna. Účast potvrdilo 23 pivovarů.

Jak třídit odpad???

Pokud nemáte chuť číst tento článek, můžete si zahrát třídící HRU.
 
Možná si myslíte, že třídění odpadu je jednoduchá věc: sklo do skla, papír do papíru a plasty do plastů... Ano, je to skutečně tak, ale sem tam je v tom háček. V každém městě se třídí trochu jinak. Obvykle to najdete na webových stránkách města, nebo si přečtěte nálepky na kontejnerech, mimochodem není to kontajner.

PLAST (žlutý kontejner)
V některých se spolu s plastovým odpadem třídí i nápojové kartony. Ty mohou mít samostatný oranžový kontejner, nebo kontejner označený oranžovou nálepkou.

ANO
Do kontejnerů na plasty patří: 

• fólie, sáčky, plastové tašky,
• obaly od potravin musí být bez zbytků a přiměřeně čisté (Vadí mastnota!),
• sešlápnuté PET láhve, 
• obaly od pracích, čistících a kosmetických přípravků (Obaly od mýdel a šamponů nemusíte ani vymývat, stačí, že vypotřebujete obsah.)
• kelímky od jogurtů, mléčných výrobků, 
• balící fólie od spotřebního zboží, 
• obaly od CD disků,
• další výrobky z plastů,
• polystyren (termoobaly na jídlo z restaurací, výplně krabic pro spotřební elektroniku), pěnový se vhazuje po menších kusech.

U nás ještě nápojové kartóny (tetrapack od vína, džusů, mléka).

NE

• Polystyren, který byl použit jako stavební izolace, nebo je na něm omítka se musí vyhodit jako stavební odpad. Zbavení se stavebních odpadů může být zpoplatněno.
• Mastné obaly se zbytky potravin nebo čistících přípravků, 
• obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, 
• novodurové trubky,
• koberce (podlahové krytiny z PVC).

U nás se ještě do plastů nesmí dávat obaly od olejů (i potravinářských) a molitan.

Nápojové kartóny (oranžový kontejner nebo s oranžovou nálepkou)

ANO
Patří sem: krabice od džusů, vína, mléka a mléčných výrobků. Před vyhozením je sešlápněte.

NE

• „měkké“ sáčky, např. od kávy a různých potravin v prášku,
•  znečištěné nápojové kartony se zbytky potravin.

Sklo (zelený kontejner)

Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit! Je-li k dispozici i bílý kontejner, házíme do zeleného jenom barevné sklo a do bílého čiré. Vratné zálohované sklo patří zpět do obchodu.
 
ANO

• jakékoliv sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, 
• sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin (bez kovových a plastových víček),
• tabulové sklo z oken a ze dveří.

NE

• bílé sklo,
• varné sklo,
• keramika a porcelán (patří do směsného odpadu),
• autosklo, 
• zrcadla 
• drátované sklo, 
• monitory televizí a počítačů, žárovky, zářivky a výbojky,
• zlacená a pokovovaná skla. (Pokovení dělá při tavení skla problémy.)

Papír (modrý kontejner)

ANO

• obálky (i s fóliovými okénky či kancelářskými sponkami), jen z bublinkové obálky odstraňte vnitřek,
  
• časopisy, noviny, sešity, 
• krabice, papírové obaly
  cokoliv z lepenky, 
  knihy. (Jak děsivě to vypadá!!!)

 NE

• mastné či jinak znečištěné papíry,
• uhlový, laminovaný a voskovaný papír,
• promáčený papír,
• roličky od toaletního papíru (Papír lze totiž recyklovat pouze sedmkrát, pak už jsou vlákna příliš krátká a další papír z něj nelze vyrobit.),
• papírové obaly od vajec (Zkompostujte je, nebo vyhoďte do směsného odpadu. Příp. si s nimi choďte k někomu pro domácí vajíčka. ;-)) Nebo je můžete použít jako provizorní květináčky na sadbu či na hraní s dětmi – tvorba adventních kalendářů atp.),
• použité papírové kapesníčky (z hygienických důvodů),
• papírové pleny – obvykle obsahují plast, proto sem nepatří ani ty nepoužité.

Nebezpečný odpad
Na obalu je výrobku symbol přeškrtnuté popelnice. Nepatří do žádného kontejneru, ani směsného. K nebezpečným odpadům patří například:  

• elektroodpad,  
• nedobrané či prošlé léky všeho druhu,
• zbytky syntetických barev, ředidel, lepidel, laků, nátěrů a mořidel i jejich obaly,
• výbojky, zářivky,  
• motorový olej,
• autobaterie,
• některé čisticí a úklidové prostředky.

Jak naložit s těmito látkami se dozvíte na etiketě. Obyčejně platí:

• Léky odneste do lékárny, nebo do sběrného dvora.
• Odložte na místo sběru nebezpečného odpadu, což jsou především sběrné dvory. Nebo jej můžete odevzdat v rámci mobilního sběru, pokud je u vás organizován.

Biologicky rozložitelný materiál (hnědý kontejner)
ANO

• trávy,  
• plevele, 
• listí, 
• suché či uvadlé květiny, 
• drobné větve,
• zbytky rostlin.
  

NE

• plastové či papírové obaly, 
• odpady živočišného původu, 
• kuchyňské odpady, 
• uhynulá zvířata, 
• zvířezí exkrementy.

Kovový odpad (červený kontejner)
Patří sem: drobné kovové předměty, prázdné a vymyté plechovky od potravin. Nepatří sem: kovové obaly obsahující zbytky nebezpečných látek, jako jsou plechovky od barev, spreje, laky.

Objemný odpad
Například nábytek nebo koberce. Obvykle je můžete odevzdat ve sběrném dvoře, nebo při svozu svozu objemných a nebezpečných odpadů.

Zdroje:
http://jaktridit.cz/cz/trideni/jak-spravne-tridit---barevne-kontejnery/plast?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=ekokom-obecna
http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/sedm-nejcastejsich-omylu-pri-trideni-odpadu
http://www.ekokom.cz/cz/ostatni/pro-verejnost/kratce-o-trideni-odpadu

Návštěva Kolína

Stejně jako jsem měla spoustu plánů na Pardubice, podobně jsem na tom byla i s Kolínem, který už tak trochu znám, ale přesto mi toho k vidění ještě dost zbývá. Na 9. května jsem si vyhledala:

• Hudební večer na zámku  Hotel Chateau Kotěra Ratboř, který už jsme jednou navštívili. Myslím, že jsme se na něj jen podívali zvenku. A to je opravdu hezký. Ceny jsou poněkud vyšší, ale na jednu večeři by to snad asi šlo, i když zbytečně se mi utrácet nechce. Jen se mi nelíbilo, že právě pro tento večer bylo vytvořeno speciální menu, jehož obsah a cenu jsem nebyla schopná dohledat, takže mě to odradilo. Navíc poznámka „živá hudba“ je tak trochu nic neříkající.
• Setkání sběratelů všech oborů, především pak známek, pohledů a mincí. Sice nic nesbírám, ale mohla by to být zajímavá zkušenost a vstupné deset korun k tomu vysloveně láká.
• Taktéž mě lákala výstava obrazů Jana Kubíčka (1927–2013), kterou můžete navštívit v Městském divadle Kolín do 27. června.
• Jediné, co jsme nakonec navštívili, byla výstava Lidový nábytek ze sbírek Regionálního muzea v Kolíně, která se koná až do 7. června. Najdete ji v Červinkovském domě v Brandlově ulici 27, naproti kostelu, dominantě Kolína. Ještě se můžete – do konce května – podívat na Poklady starého Egypta ze sbírky Josefa Ferdinanda Toskánského v nedaleké části muzea. Ale musíte zaplatit zvláštní vstupné. A pokud se dostanete do Kouřimi, můžete se podívat na Hledání ideálního chrámu: Sakrální architektura mezi Kolínem a Kouřimí v 19. století. Tentokrát až do konce října 2015. To bych docela ráda stihla, protože v Muzeu Kouřimska jsem myslím ještě nebyla. Představeny budou kostely v Zásmukách, Maloticích nebo Olešce, Zibohlavech, Lošanech, Nové Vsi, Křečhoři, Dolních Chvatlinách, Radimi či Plaňanech. Některé z nich jsem před lety navštívila alespoň zvenku! A kolínské okolí je na krásnou architekturu bohaté. Jen na její objevování potřebujete auto.

  

  Roztomilá ulička z náměstí

  

  Prampouchy krásnější než v Třebíči

  
  

Zvláštní okno