Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší.
Návštěva bohoslužeb během velikonočního tridua (velikonoční třídenní), což jsou tři dny bezprostředně předcházející Neděli Zmrtvýchvstání. „Svátek Velikonoc je tedy tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání.“
Pandělinky = ranní pobožnosti podobné rorátům před vánočními svátky.
Polévání vodou (tzv. šmigrus) funguje na stejném principu jako pomlázka. Velikonoční oblévačka taktéž vyjadřuje zájem o dívku, ale vyskytuje se především na severovýchodní Moravě, místy na Valašsku, více na Lašsku, ve Slezsku a na Slovensku.
Pomlázka na Velikonoční pondělí: Muži pronáší koledu a pomlázkou šlehají dívky. Nenavštívené dívky se mohou cítit uražené (nepovšimnuté). Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol díků a prominutí. Říká se, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok svěží, zdravé a uchovaly si plodnost. Šlehání pomlázkou slouží k vyhnání nemocí a lenosti. Mimochodem, může se též polévat levnou voňavkou, což je ovšem opět jen krajová specialita. V některých místech (např. mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi) je pomlázka neznámá, děti tam koledovaly o červené vejce bez mrskání. Svobodná děvčata mohou na pomlázku věšet chlapcům stuhy místo rozdávání vajíček. V některých oblastech ženy pomlázku oplácí odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Někde chodí na oplátku v úterý s pomlázkou. Jinde chodí jednou za čtyři roky – v přestupný rok – na pomlázku dívky. Jít na pomlázku se může říkat různě: binovačka, březová metličká, čugár, dingus, houdovačka, kančúch, karabáč, korbáč, kyčka, metla, mrskačka, pamihod, roučačka, sekačka, šlahačka, šmekúrst, šmigrust, švihačka, tatarec, vinovačka, vyplácání, žíla… Pomlázka je ještě pohanský zvyk. Podle jednoho ze zdrojů se prý správně šlehá pouze mašlemi a po zádech, nikoliv po hýždích. To podle mě trochu odporuje tvrzení o omlazení z proutků, které předají své mládí ženě. Takhle jí ho předá leda tak stuha.
„Odlet zvonů do Říma“: Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, znovu zazní až při Velikonoční vigilii (viz článek Svatý týden). Mládež chodívala s dřevěnými řehtačkami, klapači a hrkačkami, někde to dostalo punc honění Jidáše, dokonce za něho může být někdo převlečen.
Úklid: Po Květné neděli začíná v domácnostech i zahrádkách velké čištění. Upravuje se okolí domu, čistí se okna a připravují nové šaty.
Velikonoční pohledy a přání si posílají i ateisté. Proč? Prostě proto, že je to milé.
Vysévání obilí: znamená počátek zemědělských prací. Do misek a talířů si můžete vysít obilí, aby rostoucí zelená travička přivedla přicházející jaro i do vašeho domova. Vhodné je to učinit 14 dní před Velikonoční nedělí, abyste na Velikonoce měli zeleno a mohli do trávy rovnat obarvená vajíčka, zajíčky apod.
Další zvyky budou popsány v článcích k jednotlivým dnům Svatého týdne, viz článek Velikonoce – obsah.
Pandělinky = ranní pobožnosti podobné rorátům před vánočními svátky.
Polévání vodou (tzv. šmigrus) funguje na stejném principu jako pomlázka. Velikonoční oblévačka taktéž vyjadřuje zájem o dívku, ale vyskytuje se především na severovýchodní Moravě, místy na Valašsku, více na Lašsku, ve Slezsku a na Slovensku.
Pomlázka na Velikonoční pondělí: Muži pronáší koledu a pomlázkou šlehají dívky. Nenavštívené dívky se mohou cítit uražené (nepovšimnuté). Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol díků a prominutí. Říká se, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok svěží, zdravé a uchovaly si plodnost. Šlehání pomlázkou slouží k vyhnání nemocí a lenosti. Mimochodem, může se též polévat levnou voňavkou, což je ovšem opět jen krajová specialita. V některých místech (např. mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi) je pomlázka neznámá, děti tam koledovaly o červené vejce bez mrskání. Svobodná děvčata mohou na pomlázku věšet chlapcům stuhy místo rozdávání vajíček. V některých oblastech ženy pomlázku oplácí odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Někde chodí na oplátku v úterý s pomlázkou. Jinde chodí jednou za čtyři roky – v přestupný rok – na pomlázku dívky. Jít na pomlázku se může říkat různě: binovačka, březová metličká, čugár, dingus, houdovačka, kančúch, karabáč, korbáč, kyčka, metla, mrskačka, pamihod, roučačka, sekačka, šlahačka, šmekúrst, šmigrust, švihačka, tatarec, vinovačka, vyplácání, žíla… Pomlázka je ještě pohanský zvyk. Podle jednoho ze zdrojů se prý správně šlehá pouze mašlemi a po zádech, nikoliv po hýždích. To podle mě trochu odporuje tvrzení o omlazení z proutků, které předají své mládí ženě. Takhle jí ho předá leda tak stuha.
„Odlet zvonů do Říma“: Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, znovu zazní až při Velikonoční vigilii (viz článek Svatý týden). Mládež chodívala s dřevěnými řehtačkami, klapači a hrkačkami, někde to dostalo punc honění Jidáše, dokonce za něho může být někdo převlečen.
Úklid: Po Květné neděli začíná v domácnostech i zahrádkách velké čištění. Upravuje se okolí domu, čistí se okna a připravují nové šaty.
Velikonoční pohledy a přání si posílají i ateisté. Proč? Prostě proto, že je to milé.
Vysévání obilí: znamená počátek zemědělských prací. Do misek a talířů si můžete vysít obilí, aby rostoucí zelená travička přivedla přicházející jaro i do vašeho domova. Vhodné je to učinit 14 dní před Velikonoční nedělí, abyste na Velikonoce měli zeleno a mohli do trávy rovnat obarvená vajíčka, zajíčky apod.
Další zvyky budou popsány v článcích k jednotlivým dnům Svatého týdne, viz článek Velikonoce – obsah.
Žádné komentáře:
Okomentovat