… ale po patnáct let z těchto čtyřiceti byla tak zaměstnána přáním, aby věci byly jiné než jsou, že jí nezbývalo mnoho času, aby se těšila z věcí jak jsou… (str. 65)
Divotvorný posilující prostředek: „všemocná neuhasitelná radost ze všeho, co se stalo nebo co se stane… prostě být rád“
„Ach, on vždycky říkával, že je, ovšem, ale skoro vždycky říkal také, že by nezůstal knězem ani minutu, kdyby nebylo radostných textů.“
„Čeho?“ Oči ctihodného pana Pavla Forda se odloučily od listu a spočinuly s úžasem na Pollyannině veselé tváři.
„Inu, tak tomu tatíček říkal,“ smála se. „Ovšem bible je tak nejmenuje. Ale jsou to všecky ty, které začínají ,Radujte se v Pánu´ nebo ,Radujte se velice´ nebo ,Jásejte radostí´a podobně, víte- je jich tolik. Jednou, když byl tatíček zvláště stísněný, počítal je. Bylo jich osm set.“
„Osm set!“
„Ano – takových, které vybízejí, abychom se radovali a těšili, víte; a proto jim tatíček říkal ,radostné texty´.“
…
„Říkal, že dal-li si Bůh tolik práce, že nám řekl osmsetkrát, že se máme radovat a těšit, jistě si přál, abychom se radovali – trochu.“
…
V myšlenkách byl daleko v malém městě na Západě u misionářského kněze, chudého, nemocného, starostmi přetíženého a skorem samotného na světě – který však seděl nahnut nad biblí, aby tam našel, kolikrát mu jeho Pán a Mistr řekl, aby se ,radoval a těšil´.“ (str. 169–171)
Divotvorný posilující prostředek: „všemocná neuhasitelná radost ze všeho, co se stalo nebo co se stane… prostě být rád“
„Ach, on vždycky říkával, že je, ovšem, ale skoro vždycky říkal také, že by nezůstal knězem ani minutu, kdyby nebylo radostných textů.“
„Čeho?“ Oči ctihodného pana Pavla Forda se odloučily od listu a spočinuly s úžasem na Pollyannině veselé tváři.
„Inu, tak tomu tatíček říkal,“ smála se. „Ovšem bible je tak nejmenuje. Ale jsou to všecky ty, které začínají ,Radujte se v Pánu´ nebo ,Radujte se velice´ nebo ,Jásejte radostí´a podobně, víte- je jich tolik. Jednou, když byl tatíček zvláště stísněný, počítal je. Bylo jich osm set.“
„Osm set!“
„Ano – takových, které vybízejí, abychom se radovali a těšili, víte; a proto jim tatíček říkal ,radostné texty´.“
…
„Říkal, že dal-li si Bůh tolik práce, že nám řekl osmsetkrát, že se máme radovat a těšit, jistě si přál, abychom se radovali – trochu.“
…
V myšlenkách byl daleko v malém městě na Západě u misionářského kněze, chudého, nemocného, starostmi přetíženého a skorem samotného na světě – který však seděl nahnut nad biblí, aby tam našel, kolikrát mu jeho Pán a Mistr řekl, aby se ,radoval a těšil´.“ (str. 169–171)
Žádné komentáře:
Okomentovat