Cíl (1)

Poslouchám Hárleje, svou oblíbenou písničku Celebrita z ubytovny. Text znám skoro nazpaměť. Představím si krásnou motorku a pak porsche (třeba 911) a hned mě napadne, jak jsem včera v hodině vykládala, že bych ho chtěla. A to mě zase přivedlo na to, že jsme se včera věnovali cílům. Vím, že už jsem toho o nich napsala spoustu, ale myslím že ne sem. A i kdyby, vždycky se hodí si to zopakovat. Jen abych nesklouzla k tomu, že z tohoto bločku vytvořím skripta. Tak teda, z nějakého výzkumu vyplynulo, že pouhá 3 % lidí si píší svoje cíle. Cíle, kterých chtějí dosáhnout. To ještě samo o sobě není tak zajímavé. Předpokládám, že vy si podobně jako většina ostatních cíle nepíšete. Určitě pro to máte i svůj důvod. Třeba je vám přeci jasné, čeho chcete dosáhnout. Je nesmysl si to psát, nebo vůbec plánovat, vždyť člověk nikdy neví, co bude. A nebo se chcete vyhnout nesplnění cíle… Důvodů proč lidé neplánují je bezpočet. Ale žádný není správný.

Zajímavé je, že ta 3 % lidí, kteří si své cíle psali, dosáhla stejného bohatství jako zbytek lidí ze zkoumaného vzorku. Pokud jsem vás navnadila… aspoň si to zkusit… vezměte si tužku a papír a něco si zkuste napsat. Včera v hodině mě překvapilo, jak mnoho lidí s tím mělo problém. Pro mě to je pravděpodobně velice jednoduché proto, že plánuji už dlouhou dobu a navíc je to mým koníčkem. Připadá mi směšně jednoduché, jak říkal náš učitel na střední škole, vymyslet nějaký cíl, kterého bych chtěla dosáhnout. Třeba bych chtěla udělat státnice.

Dobře, připouštím, to je spíš pseudocíl. Hned vysvětlím proč, jen vás ještě jednou požádám o sepsání některých svých cílů, kterých byste chtěli dosáhnout dnes, zítra, pozítří, tento týden… a nebo možná během života.