úterý 21. srpna 2012

Já nespěchám, já byla v Řecku

K tomuto nadpisu snad ani není třeba psát článek. Napadl mě, když jsem šla ráno po ulici a viděla milého chlapíka, kterak rozdává Metro: „Tady paní a tady slečně.“ Spěchá, protože stojí na rušné zastávce, kde je spousta lidí. Někteří ho přehlíží, jiní se k němu hrnou a všichni spěchají. Jdou rychle a mračí se. Utíkají na tramvaj nebo trolejbus. Připadají mi směšní. Copak jim něco uteče?

I když mě společně s příjezdem z dovolené opustila fantasticky dobrá a jásavá nálada a víceméně se plácám ve smutku a povinnostech a snažím se nepodlehnout sklíčenosti z návratu a ze všeho, pomalost mi zůstala. Není kam spěchat. A proč se vlastně honit? Můžete dělat věci rychle, ale není důvod být při tom mrzutí?

Občas vás něco zpomalí. Tak se nevztekejte a využijte toho. Dopravní zácpa vám umožní v klidu si přepudrovat nos nebo kouknout na mobil či složit básničku, zamrznutý počítač vás posílá koupit si svačinu nebo si udělat kafe… Udělejte ze „ztraceného“ času nádhernou chvilku a už vám nikdy nebudou vadit fronty a kolony, kterým se stejně nevyhnete, i když budete láteřit.

P. S.: Všude s sebou mějte knihu nebo slovníček a v případě fronty (i v obchodě) můžete vesele ignorovat všechny podmračené ksichty a číst si třeba ze sbírky vtipů. Pro ty ještě odvážnější – můžete si s sebou nosit háčkování do městské hromadné dopravy. A na Vánoce pak můžete stromeček ozdobit hvězdičkami, které vznikly při „ztraceném čase“. Dám vám sem pak fotku, jak se to povedlo mně :-).

Žádné komentáře: